PORTRÉT DÁMY | 97
„To doufám,“ odvětila Isabel, „člověk by měl neustále nabírat nové myšlenky.“ „Ano, ale neměly by se střetat s těmi dřívějšími, pokud ty dřívější byly správné.“ Isabel se znovu otočila. „Jestli tím chceš naznačit, že jsem v jistém smyslu myslela na pana Goodwooda –!“ Oči přítelkyně však tak nesmiřitelně plály, že se zarazila. „Dítě moje, rozhodně jsi mu dávala naději.“ Isabel se užuž chystala toto obvinění popřít, místo toho však vzápětí odpověděla: „Je to pravda. Dávala jsem mu naději.“ Pak se zeptala, jestli Henrietta ví, co má pan Goodwood v úmyslu. Byl to ústupek zvědavosti, protože hovor na tohle téma se jí nelíbil a připadalo jí, že Henrietta mluví nevybíravě. Henriettě chybí jemnocit. „Ptala jsem se a on odpověděl, že nemá v úmyslu nic,“ odvětila slečna Stackpoleová. „Já tomu však nevěřím. Není to muž, který by složil ruce do klína. Je to odvážný muž činu. Ať se mu stane cokoli, rozhodně něco udělá, a co udělá, bude správné.“ „Tomu docela věřím.“ Henriettě možná chyběl jemnocit, ale dívku přesto tohle prohlášení dojalo. „Tak přece ti na něm záleží!“ zvolala přítelkyně. „Co udělá, bude správné,“ opakovala po ní Isabel. „Když je muž tak neomylný, co mu záleží na tom, co člověk cítí?“ „Možná na tom nezáleží jemu, ale tomu člověku ano.“ „Jenže my se tu nebavíme o tom, co cítím já,“ opáčila Isabel s chladným úsměvem. Tentokrát společnice zvážněla. „Mně je to jedno; opravdu ses změnila. Už nejsi to děvče, kterým jsi byla před několika málo týdny, a pan Goodwood to pozná. Čekám ho každým dnem.“ „Doufám, že mě začne nenávidět,“ pronesla Isabel. „Věřím, že v to doufáš tak málo, jak málo je on toho schopen.“ Na tento výrok naše hrdinka neodpověděla. Plně ji pohltila Henriettina poplašná zpráva, že se Caspar Goodwood objeví v Gardencourtu. V duchu si však namlouvala, že něco takového ve skutečnosti vylučuje, a později to také přítelkyni
Portret damy.indd 97
1.9.2016 9:02:14 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235211