Jurský park (Ukázka, strana 99)

TŘETÍ ITERACE

Když se fraktálová křivka zobrazí znovu, detaily vystoupí zřetelněji.

IAN MALCOLM

Jursky park.indd 103

20.5.2015 11:37:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235204

JURSKÝ PARK Vešli do zeleného tunelu tvořeného korunami palem, který vedl k hlavní budově pro návštěvníky. Všude rostlo mnoho pečlivě udržovaných tropických stromů a keřů, jež u návštěvníků vyvolávaly pocit, že vstupují do nového, prehistorického tropického světa a dnešní svět nechávají za sebou. „Vypadají docela k světu,“ řekla Ellie Grantovi. „Ano,“ souhlasil Grant. „Chci je vidět zblízka. Chci jim zvednout chodidla a podívat se jim na drápy, osahat kůži, otevřít jim tlamu a ohledat zuby. Do té doby nebudu mít jistotu. Ale máš pravdu, vypadají dobře.“ „Počítám, že to trochu přeorá váš obor,“ řekl Malcolm.

Grant potřásl hlavou. „Změní to všechno,“ přitakal.

Po sto padesát let, od prvních nálezů gigantických zvířecích kostí v Evropě, využívalo studium dinosaurů vědeckou dedukci.

Paleontologie byla v podstatě detektivní práce, pátrala po důkazech ve zkamenělých kostech a v otiscích stop na stezkách dávno vyhynulých gigantů. Nejlepšími paleontology byli ti, kteří uměli dedukovat nejdůmyslněji.

A takovýmhle způsobem byly vedeny i všechny zásadní paleontologické spory, včetně ostré debaty, v níž se stal klíčovou postavou Grant: byli dinosauři teplokrevní?

Vědci vždy klasifikovali dinosaury jako plazy, studenokrevné živočichy, kteří teplo potřebné k životu čerpali z okolního prostředí. Savci dokážou produkovat tělesné teplo metabolizováním 105

Jursky park.indd 105

20.5.2015 11:37:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235204

potravy, avšak plazi to neumí. Nakonec však několik vědců – v čele s Johnem Ostromem a Robertem Bakkerem z Yaleu – došlo k závěru, že koncepce vývojově stagnujících, přihlouplých studenokrevných dinosaurů nedokáže dostatečně vysvětlit fosilní nálezy. Klasickým deduktivním způsobem dospěli k závěrům z různorodých důkazů.

Prvním bylo držení těla: ještěři a plazi se pohybují plazením pomocí zahnutých nohou a drží se těsně při zemi, odkud čerpají teplo. Ještěři nemají potřebnou energii, aby vydrželi stát na zadních nohách déle než několik sekund. Dinosauři však uměli stát na natažených zadních nohách a mnozí se pohybovali vzpřímeně. Z dnes žijících zvířat mají vzpřímený postoj jen teplokrevní savci a ptáci.

Podle držení těla dinosaurů lze tudíž usuzovat, že byli teplokrevní.

Další studie se týkaly jejich metabolismu. Vědci odhadovali krevní tlak nutný k tomu, aby krev vystoupala pět a půl metru dlouhým krkem brachiosaura, a dospěli k názoru, že takový výkon mohlo podávat pouze čtyřkomorové srdce teplokrevného živočicha.

Prozkoumali cesty, kterými dinosauři táhli, a zkamenělé otisky tlap v blátě a došli k závěru, že dinosauři uměli utíkat stejně rychle jako člověk. Taková aktivita opět naznačuje, že byli teplokrevní. Zbytky dinosaurů našli vědci i za polárním kruhem, v prostředí pro plazy nepředstavitelně studeném. A nové studie skupinového chování, založené hlavně na Grantových vlastních pracích, naznačovaly, že dinosauři měli složitý sociální život a vychovávali mladé, což o plazech neplatí. Želvy svá vejce opouštějí.

Dinosauři je však pravděpodobně ochraňovali.

Spor o teplokrevnost trval patnáct let, až byla přijato, že dinosauři byli rychle se pohybující, aktivní zvířata – nicméně určitá zaujatost mezi vědci přetrvávala. Na kongresech se stále potkávali kolegové, kteří spolu nemluvili.

Jenže teď, když se dinosauři dali naklonovat, dojde v Grantově vědním oboru k okamžitým změnám. S paleontologickými 106

Jursky park.indd 106

20.5.2015 11:37:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235204