které zachycují jejich marné ranní pátrání po hlodavcích s titulkem: „Opilá Konrádová v noci vyhodila nebohá morčata v parku!“ „Moc ses nevyznamenala,“ komentuje článek Irena a Lucie by měla chuť jí říct, ať drží hubu, ale ovládne se a snaží se naopak u kolegyně vzbudit spoluúčast: „Ale nepřipadá ti jako sviňárna, že to někdo nafotí a prásk ne do bulváru?“ „Kdybys tuhle hrůzu neudělala, tak by tě nikdo nefotil,“ odvětí Irena fatalisticky. „Žádnej bulvár by to nezajímalo, kdyby tuhle blbost udělala moje sousedka.“ A Lucie si to nemůže odpustit a dodá potměšile: „Nebo ty.“ „Zachovala ses hnusně, tak si to, prosím tě, uvědom,“ vyletí z Ireny a Lucie si pomyslí, že nebyl dobrý nápad ji zařadit na seznam svědků u soudu. „A na tvým místě,“ pokračuje Irena, „bych se zamys lela, jestli fakt nemám problém s alkoholem.“ Lucie už raději neodpoví a sklopí oči k článku, ve kterém psycholog Hubinka opět rozebírá její chování, které hodnotí jako pro děti velmi nebezpečné. Připomíná loňskou návštěvu sociální péče a deklaruje, že sám za sebe by navrhoval, aby byly děti Lucii odebrány. Lucie se beze slova převléká do šedivých hadrů, natupíruje si vlasy, hnědým pudrem pošpiní tvář. Dnes je na programu Goldoniho Poprask na laguně, řachanda z italského venkova, plná temperamentních hádek, rozchodů a usmiřování. Těsně předtím než zamíří na scénu, zatelefonuje Kristýnce. Jakub se ještě nevrátil domů, někde courá. Julinka s ní nechce mluvit, je prý 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235056