dne vyprávěl, jak jí a konkubínám líčil případ vraždy, který byl s to objasnit díky svým znalostem medicíny. Najednou se na to rozpomenula s naprostou přesností. Rozškytala se a vyplivla do misky hrudku jídla, kterou se právě chystala spolknout. Pan Chan na ni zklamaně hleděl. „Nepovedla se snad mé drahé ženě ta příloha?“ Měla sto chutí mu odpovědět, že jeho drahá žena ho chtěla otrávit nejedlým pokrmem. „Mohu se zeptat, kam dnes ráno vaše žena šla?“ „Cítila se naprosto dobře, a tak se prošla až k lesíku na východ od města. Tam na odlehlém místě našla tyto houby. Byla tak hodná, že mi je sama uvařila. Když je v normálním stavu, je to neskutečně milá osoba. Její choroba mě opravdu trápí.“ „Jestli se v normálním stavu snaží otrávit svého manžela, je lepší si nepředstavovat, čeho je schopná v záchvatu,“ pomyslela si paní Lin. Rozhodla se tu špatnou zprávu panu Chanovi oznámit taktně. „Obávám se, že se vaše paní při sběru těchto hub spletla. Jejich hořkost naznačuje, že nejsou jedlé.“ Pan Chan se lítostivě díval na misku: „Myslíte, že pokud je sníme, bude nás bolet břicho?“ „Spíš už nás nikdy nebude bolet nic,“ řekla si pro sebe paní Lin. Rázně vzala obě misky, jejich obsah vyprázdnila do mísy s jídlem a služebné doporučila vyhodit vše do odpadu, ale tak aby se k tomu nedostal ani pes. Svým způsobem už část úkolu, který jí manžel svěřil, splnila: paní Jang je skutečně blázen, a navíc je i nebezpečná. „Moje žena určitě nezkazila všechna jídla,“ řekl pan Chan poněkud rozpačitě a chystal se jí naložit marinované fazolky, které měly být další přílohou.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234805