„DEJTE VY JIM JÍST“
[ 103 ]
Lothar Zenetti to na základě Pavlových slov a s vědomím židovsko-křesťanských dějin spásy vyjádřil v jedné básni takto:51 Tolik se bojíme, a pohleď – žijeme. Kdo věří v tebe, projdou pustinami a najdou manu i vodu ve skále. Kdo věří v tebe, projdou vodami, dravými řekami suchou nohou. Kdo věří v tebe, projdou zdmi i zamčenými dveřmi jako ve snu. Kdo věří v tebe, projdou plameny, živé pochodně, které neshoří. Kdo věří v tebe, projdou temnotami, podobni mrtvým, a pohleď, žijí. Tolik se bojíme, a pohleď – žijeme. Co nám tedy může bránit, abychom sytili své bližní, když se nám do prázdných rukou klade sám Bůh? Pokud je ovšem před ním máme otevřené…
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234620
[ 104 ]
II. ZÁZRAKY V NOVÉM ZÁKONĚ
ĎÁBEL, DÉMONI A ZLÍ DUCHOVÉ
Uzdravení posedlého v Gerase (Mk 5,1–20) V evangeliích se setkáváme s příběhy, kterým hned napoprvé rozumíme, protože se v nich poznáváme. Patří k nim třeba podobenství o ztraceném synovi (L 15,11–32), pojednávající především o otcovské dobrotivosti, nebo vyprávění o hříšnici, která pláče Ježíšovi u nohou a nakonec uklidněna odchází s jistotou, že Boží milosrdenství je mnohem větší nežli všechna lidská selhání (L 7,36–50). Vůči některým v Písmu obsaženým příběhům však zůstáváme skeptičtí; připadá nám, že urážejí zdravý lidský rozum. Jedním z těchto stěží přijatelných vyprávění je bezpochyby příběh o zázračném uzdravení posedlého z Gerasy: Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské. Sotva Ježíš vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk posedlý nečistým duchem. Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy. Často už ho spoutali okovy i řetězy, ale on řetězy ze sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit. A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením. Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem a hrozně křičel: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě.“ Ježíš mu totiž řekl: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka.“ A zeptal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Mé jméno je ‚legie‘, poněvadž je nás mnoho.“ A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepřů. Ti zlí duchové ho prosili: „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů.“ On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234620
ĎÁBEL, DÉMONI A ZLÍ DUCHOVÉ
[ 105 ]
Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo. Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se. Ti, kteří to viděli, vyprávěli jim o tom posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo. Tu počali prosit Ježíše, aby odešel z těch končin. Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl být s ním. Ale Ježíš mu to nedovolil a řekl: „Jdi domů ke své rodině a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.“ Ten člověk odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili. (Mk 5,1–20; srv. Mt 8,28–34; L 8,26–39)
Příběh, který je urážkou zdravého rozumu? Tato příhoda připadala odjakživa povážlivá dokonce i biblistům. Evangelický teolog David Friedrich Strauß se ve svém Životě Ježíšově, poprvé vydaném roku 1835, posmíval, že tam, kde zlí duchové vcházejí do vepřů, většinou „víra opouští i pevně věřící vykladače“. Podle protestantského exegeta Hermanna Gunkela (1862–1932) jde o vyprávění, „které zní jako vcelku humorně vybájená čarodějná pohádka a s historickým Ježíšem určitě nemá nic společného“. Podle Rudolfa Bultmanna, slavného průkopníka moderní exegeze, je nepochybné, že tu byla „k Ježíšovi vztažena lidová fraška“, ve které navíc hraje roli známý motiv „podvedeného čerta“. A anglický filozof, matematik a sociolog Bertrand Russel v knize Proč nejsem křesťanem míní, že od Ježíše „zcela jistě nebylo vůči vepřům příliš milé, že do nich dovolil vejít ďáblům“.52 Může se pak někdo divit, že i teologicky neškolení věřící vnímají tento příběh jako pobuřující, nekalou historku, patřící do oblasti smyšlenek nebo folklóru? Kdo se ovšem literaturou zabývá seriózně, ten se nemůže při četbě spokojit s prvním dojmem a měl by každé dílo podrobit
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234620