Alvinovi a Archané. Vězní je někdo… jak jenom znělo to jméno?“ „Múrijové mají hrozná jména, my víme.“ Ve zkratce jsem Lucce pověděla, jak jsme se to dozvěděli. „Jde o Brunova pomocníka. To jeho hrůzostrašné jméno jsem zkrátila a říkám mu Gurul. Víly a přírodní strážci, které jsem tady potkala, tu verzi jména přijali. Chtěli jít okamžitě oběma na pomoc, ale Gurul s Brunem použili nějaké silné kouzlo. Ani jedna víla a strážce neprošli do jejich dimenze.“ Teta mávla rukou. „Tělo víl a strážců má specifické vlastnosti. Je mnohem jemnější a má zářivější auru. Rychleji se hojí. No, nebudu dál zdržovat a poučovat. My nejsme víly, takže nám by se mohlo podařit do Brunova světa projít.“ Lucka vypískla: „Přesně to mi říkali strážci a víly a prosili mě, abych vás požádala o pomoc.“ Matěj pohladil Mikyho, poplácal Lucku po rameni a zavelel: „Jdeme na to.“ „Vím, kde to je,“ řekla Lucka a gestem nám ukázala, abychom ji následovali. To jsme udělali, naše cesta však připomínala chůzi na běžícím pásu – asi dvacet minut jsme šlapali a šlapali, okolo nás se vůbec nic nezměnilo. Bílá mlha, řady dveří a šachovnicová podlaha. Tak trochu „normalus nudus“.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234486