Utajené hrady a zámky I.
Kolodějský zámek roku 1800, tedy ještě s věží
cem 17. století patřilo k povinnostem majitelů Kolodějského hradu vysekávat veškeré stromy a křoviny podél cesty lesem až do vzdálenosti dostřelu z ručnice, aby se žádný „zákeřník“ nemohl za keři schovávat! V té době už funkci hlavní cesty převzala silnice přes Běchovice a Úvaly (tzv. českobrodská, vídeňská, jihlavská či kolínská). Strážní funkce hradu začala zanikat, a ten se měnil v luxusní šlechtické sídlo. V polovině 16. století byl upraven renesančně. Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna zahájil v letech 1706-1712 další přestavbu ve stylu vrcholného baroka. Vznikla trojkřídlá stavba na podkovovitém půdorysu s dvorem, který lemují hospodářské budovy. Za autora přestavby je považován italský architekt Domenico Martinelli, vnitřek zámku vyzdobil vídeňský štukatér Santini Bussi. Tehdy bylo jádro vsi přesunuto od brodu ke vstupu do zámeckého dvora. Při Rokytce byla založena obora s rybníkem, sloužící panstvu k lovecké kratochvíli.
89 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234421
Otomar Dvořák/Josef Pepson Snětivý V roce 1806 prošel zámek další přestavbou v klasicistním a romantickém slohu, při níž definitivně přišel o typickou hradní věž. Kolodějský hrad tak vstoupil mezi „utajené“ – jeho středověkou podobu neznáme, ale mohl se trochu podobat Konopišti nebo Kokořínu. Další osudy zámku jsou neméně zajímavé. Lichtenštejnům byl zámek československým státem v roce 1919 zkonfiskován. Poté na něm občas pobýval T. G. Masaryk, ještě než se rozhodl přesídlit do Lánského zámku. Hned v roce 1919 zde Masarykova rodina slavila vánoční svátky. President odsud také rád vyjížděl na koni na projížďky do Běchovic, Klánovic, Šestajovic a Sibřiny. Během druhé světové války zámek vlastnil inženýr Antonín Kumpera, ředitel automobilky Walter. Ačkoliv mu bylo dosvědčeno, že se během okupace choval jako správný vlastenec, byl odsouzen za kolaboraci a zámek mu byl konfiskován. Poté tady měl dočasné osobní sídlo Klement Gottwald, v Kolodějském zámku jeden čas sídlila škola Sboru národní bezpečnosti a Pohraniční stráže, ve sklepeních si dokonce StB zřídila „příruční“ vězení pro prominenty, držela tady i nepohodlné komunisty, např. Gustáva Husáka, Vlado Clementise nebo Marii Švermovou. Od roku 1955 byl zámek využíván Úřadem vlády ke slavnostním účelům a důležitým jednáním. Ještě v devadesátých letech se tady rozhodovalo o kuponové privatizaci nebo o rozdělení Československa. Teprve v roce 2009 vláda na základě soudního rozhodnutí zámek vrátila potomkům nezákonně odsouzeného majitele Kumpery. Ti ho obratem prodali a jeho vlastnictví se od té doby stěhuje mezi různými akciovými společnostmi; složité zákruty těchto finančních transakcí nás už ovšem nezajímají… Zbývá jen povzdech, že tajemný loupežnický duch lesa Vidrholce zřejmě stále postává někde opodál, zatímco kolo dějin se v Kolodějích pilně otáčí, někdy i bez ohledu na to, že je zrovna polámané!
90 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234421
Romantický příběh o šlechtickém vrahovi a jeho nešťastné lásce V místech, kde rostl háj mohutných prastarých dubů, na svazích vrchu Rohožníku, nedaleko Kolovrat, vznikla údajně počátkem středověku osada dřevorubců, kteří dodávali pevné dubové trámy pro bouřlivě rostoucí Staré Město pražské. Patřili mezi služebníky vyšehradské kapituly. Menhart z rodu Velfloviců tady ve 14. století založil tvrz (zřejmě chtěl mít z těžby dřeva a později i kamene také nějakou provizi). Vznikl zde rod, který se podle nového sídla nazýval Dubečtí z Dubče. Ti během několika generací velice zbohatli. Jeden z bratří si založil nedaleko vlastní tvrz: Malý Dubeč, čili Dubeček. Nejslavnějším mužem rodu byl nepochybně Jan Dubecký z Dubče, kterého král Vladislav II. Jagellonský jmenoval výběrčím daní, čili „berníkem kraje kouřimského“. Byl to výnosný úřad, který přinášel příjem v podobě procenta z vybraných daní – a také nemalé úplatky, které tenkrát královský úředník přijímal bez ostychu a téměř oficiálně. Brzy si zakoupil tvrze s panstvím také v nedaleké Lítožnici (obec později zanikla, zbyly jen nepatrné pozůstatky tvrze u Říčanského potoka), v Měcholupech, Běchovicích, Kyjích… a dokonce hrad Průhonice! V roce 1502 si vymohl od krále Vladislava povýšení Dubče na tržní městečko, což byl další skvělý zdroj příjmů. Bohužel, jím tento rod vymřel po meči. Měl jenom dceru Žofii, která se provdala roku 1508 za Zikmunda Zapského, tedy muže z velmi úctyhodného a starobylého vladyckého rodu, a přinesla manželovi věnem celé zdejší bohaté panství. Zapští
91 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234421