„Pokud mi chceš uvěřit, že jsem čistý, tak ano.“ „Co je na těch deskách?“ „Nevím, nedají se přehrát.“ Nemusela vědět všechno. Kdykoli se o mě bojí, začne neskutečně vyvádět. Tušil jsem, že papírové dokumenty a internetové stránky o Tribeči postačí, aby Miu zachvátily silné obavy. O tom, že se mi desky podařilo přehrát a přitom zničit, ji informuju až později – ať se věci dozvídá postupně. „Tak ukaž,“ vyzvala mě a natáhla ruku. Podal jsem jí Grachulovy záznamy a počkal, až po nich přeletí pohledem. Znepokojeně jsem přitom sledoval, jak se jí při čtení vraští obočí. Tenhle příznak nevěstil nic dobrého. Jenže všechno bylo lepší než podezření, že jsem se v noci vrátil ke své někdejší zábavě. Když dočetla, vysvětlil jsem jí, že dokumenty plánuju zpracovat do blogového článku. Podle toho, jak se tvářila, jsem usoudil, že to nepovažuje za tak skvělý nápad jako já. Ale nedal jsem se odradit, rychle jsem objasnil, že divnými záznamy věc nekončí, právě naopak. Ukázal jsem jí Howadoorův článek, na který jsem narazil při vyhledávání informací o Walterovi Fischerovi. Naklonila se k notebooku. Při čtení se už vysloveně mračila a čas od času si zamyšleně prohrábla ofinu. Když jí mezi prsty uvázl vytržený vlas, zamnula jimi, jako kdyby solila polévku, a vytřepala ho na koberec – podvědomé gesto, které dělá vždycky, když je nervózní, podrážděná nebo se jí něco nezdá. Nedivil jsem se jí, vždyť i já jsem byl z toho všeho roztřesený. Dočetla a naklonila hlavu, čelo se jí nakrčilo – příznak toho, že usilovně přemýšlí. „Velmi vtipné,“ prohodila po chvíli s kyselým výrazem v obličeji. „Cože?“ „To jsi vyrobil sám, nebo s kámoši?“ „Ne, vůbec –“ „Ale prosím tě,“ přerušila mě. „Nejdřív mě v noci naštveš, a teď jsem pokusný králík?“
100
now_dew_karika_.336.indd 100
22.08.2017 14:56:35
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234285