98
A všechny ty děti si hrají přesně tam, kde Aurélie, když byla menší, vídala svou vílu Mimi, se kterou na této louce u Hostavického potoka prožila tolik dobrodružství! Jenže teď, když o něco povyrostla, ji už nevidí. Jen tuší, že se na ni víla pořád dívá. Aurélie se musela usmát. Všimla si, kolik malých miminek najednou ukazuje na louku, na potok a do korun stromů, smějí se a mávají. A jejich rodiče se jen ohlížejí a nechápavě kroutí hlavou. Aurélie stojí na mostku přes Hostavický potok a opřená o zábradlí pozoruje ten cvrkot okolo sebe. Občas zamává na své malinké sourozence, kteří si na louce hrají s maminkou a tatínkem. A na tváři těch malých capartů se objeví kouzelný úsměv. Úsměv dětí umí uzdravovat celý svět, vzpomněla si Aurélie na babi Svět. Tolik jí tady chyběla. Kde vlastně je? Náhle ji ze vzpomínek vyrušilo silné klapnutí. To Lojzíček, sedící vedle na lavičce, konečně dočetl knihu Magický autobus. Aurélie kouká na brášku, jak chvíli sedí a zasněně se dívá kamsi na louku. Tolik mu najednou rozumí! „Oni jsou tady! Podívej, Reli, jsou tu oba dva! Pan Lunapark a paní Bankovka jsou tady!“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234269