rok v Trutnově pískal na prvním mezinárodním turnaji v ČR. V roce 2008 se podílel na účasti české reprezentace na ME v Belgii. V roce 2009 jsme spolu v Praze založili tým Cavaliers, který hned v prvním roce své existence získal titul mistra české EWH ligy. Od roku 2009 píská českou ligu, od roku 2010 děláme v Praze mezinárodní turnaje. Ale hlavním důvodem, proč to tu takhle vypisuju je, že právě tento rok, v nizozemském městě Rijp, Tonda pískal finálový den mistrovství Evropy! Od našeho hřivického setkání uplynulo deset let. Tonda jde za rok do důchodu. Sám moc dobře ví, že účast na mistrovství Evropy 2016 je vrcholem jeho kariéry rozhodčího Powerchair Hockey. Vlastně jsem vám chtěl říct jednu věc. Nikdy se nestyďte za to, že sedíte na hajzlu. Nikdy nepodléhejte tomu, že jste v hajzlu. Berte to jako dobrý začátek.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234268
KAPITOLA IV.
S L AP Y S Davidem se znám více než 10 let. Pravidelně spolu trávíme v rehabilitačním zařízení jeden měsíc v roce. Sjezdili jsme spolu na elektrických vozících už tisíce kilometrů, ale o tom později. Paní na příjmu se mě letos zeptala, jaký způsob dopravy domů na konci pobytu zvolím: a) vlastní auto, b) sanitka. „Parníkem,“ odpověděl jsem nadšeně. Ano, jistě. Linky Praha–Slapy a zpět plují každou sobotu. Paní mi slíbila, že mě tedy propustí v sobotu a vzápětí přidala k odpovědím variantu c) parník. Celkový dojem z lázeňských a rehabilitačních pobytů určuje několik málo okolností. Třeba soused. Zažil jsem mnoho sousedů. Jeden z nich si třeba celý den zpíval staré
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234268
hašlerovky a pak celou noc prochrápal. Pamatuji si to dobře, protože tehdy jsem si koupil svůj první přehrávač se sluchátky.
…
Nebo Dušan. Ten zas vůbec nemluvil, dokud jsem se ho na něco nezeptal. Nechrápal. Byl poněkud starší než já, ale myslím, že to nevadilo. Aspoň jsem se něčemu přiučil. V televizi hrála TV Šlágr. Mnohokrát jsem si chtěl dechovou hudbu na TV Šlágr pustit, ale vždycky jsem se styděl, že mě u toho někdo uvidí. S Dušanem jsme si neříkali, co kdo měl k obědu. Já to většinou vyčetl z jeho brady a on z mého trička. Dušan byl vůbec dobrý člověk. To se poznalo na dětech. Měl tři a pět vnoučat. Některé z členů jeho rodiny jsem měl možnost poznat osobně, když ho přijeli navštívit. Všichni se k sobě chovali doslova láskyplně. Moc mu nechutnalo. Doma měl svou paní a ta vařila podle jeho slov výtečně. Pořád říkal: „To není možné, že by tu měli tak jiné chutě.“ Stýskalo se mu, ale nemluvil o tom. Ačkoliv byl jinak zádumčivý, na mé podněty odpovídal vlídně, až mile. Byl jsem za něj rád. Mám rád Romy, jsou citoví.
…
Paní Zdeňka byla po operaci krčku a zotavovala se báječně. Scházeli jsme se třikrát denně u prostřeného stolečku, abychom si pochutnali a nabrali síly na další procedury. Zdeňka se narodila v roce 1927. V roce 1994, po 50 letech poctivé práce u firmy Baťa, odešla do důchodu. V roce 1932, na Svátek práce, dostala od svého tatínka, který také
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234268