překladu O. F. Bablera: „...že bych nevěřil, že lidských synů / smrt na světě tak velký počet sklála“). Eliotův verš v Pusté zemi zní doslova: „...I had not thought death had undone so many“ (v českém překladu Jiřího Valji: „...že žasl jsem, jak smrt má lov tak hojný“). Jak poznamenává literární kritik Graham Hough v článku Dante a Eliot,94 mělo slovo „undo“ do Eliotovy doby spíše melodramatický a značně archaický význam. Eliot je v Pusté zemi používá dvakrát v novém básnickém významu, který vznikl doslovným překladem italského slova „disfare“ do angličtiny. Prostřednictvím této kontaminace se běžný význam „undo“ vychyluje o zdánlivě zcela nepatrný, ve skutečnosti však důležitý odstín. Totéž se pak děje v Eliotově básnické modlitbě Popeleční středa (Ash-Wednesday, 1930), která začíná slovy „Because I do not hope to turn again...“ (v překladu Jiřího Valji: „Protože nedoufám, že obrátím se zase...“). Anglické „turn“ v tomto případě odpovídá italskému slovesu „tornare“, jak je používá například Guido Cavalcanti, a nabývá opět zvláštního významu. Ozvěny Dantovy italštiny tak dávají běžným významům anglických sloves zvláštním způsobem modifikované, „vykloubené“ významy a jejich cizost se stává stylizačním prostředkem Eliotova básnického jazyka. Obrazně by tyto postupy bylo možno nazvat kulturními či jazykovými transfúzemi krve. Eliot si byl vědom vyčerpanosti stylů anglické poezie a ozvěny jiných básníků v jeho poezii nejsou samoúčelným zdůrazňováním učenosti, ale zvláštním druhem roubování básnického jazyka. Nejhlubší příčina toho, proč Dante Eliota po celý život tolik přitahoval, však spočívá někde jinde: Eliot v Dantovi hledal ztracenou celistvost filosofickou. V dantovské syntéze se poezie mohla stát vyjádřením myšlení a cítění celé civilizace. Eliot věděl, že modernímu básníkovi je podobná univerzálnost nedostupná, a jeho touha po takové celistvosti měla, stejně jako jeho
Moderniste zlom FIN.indd 99
99
6/23/17 11:50 AM
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234230