„Jó, to má ještě pokračování?“ „Jistě. Nemohli ji najít.“ „Páni!“ „Nakonec ji objevil kameraman. Ukázal na ni kamerou. Krčila se mezi nohou stolu a tébichem. Nebyla skoro vidět. Jen hlavičku zvedala a sledovala cvrkot.“ „Řek jim to?“ „Ne. Viděli jsme to na obrazovce. Ti tři ve studiu ji neviděli.“ „To je teda situace.“ „Modelka ječela, že dá nohy dolů, teprve až ji chytnou.“ „Jak říkám, vždycky o všechno přijdu.“ „Chlápek najednou vykřiknul jako tur. Ta jeho kolegyně taky. Užovka vlezla tomu uváděcímu chlápkovi na botu.“ „Teda, je to strašně napínavý…“ „To teda jo. Pak si ji vzal chovatel do ruky. Ta uvaděčka se ho ptala, jestli může člověk po zmijím uštknutí umřít.“ „Co říkal?“ „Prý jen někdo s nemocným srdcem.“ „To není moc k smíchu.“ „To ne, ale to, co ti teď řeknu, bylo k smíchu na pěkně dlouho.“ „Povídej.“ „No vidíš. Teď jsi řekl, povídej. Vím, co se po mně chce.“ „Hm…“ „Představ si, že po té přednášce, jak jsou užovky škrtiči a zmije jedovaté, najednou řekl chovatel: „Užovka má dost jedu, aby zabila člověka, ale zdravému by to ublížit nemělo.“ „Co je na tom legračního?“ „Nevíš?“ „Ne.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234154