u úst. Pomalu srkala, ale nedostala se ani do půlky, kdyţ odvrátila hlavu. Klesla zpátky na polštář a zase zavřela oči. Blíţil se večer. Zkontroloval a nakrmil koně, ve spíţi si našel k večeři kus slaniny a pak si hodinu vykládal pasiáns. Malá okénka nepropouštěla příliš mnoho světla ani v poledne, ale teď uţ místnost potemněla úplně. Oheň hřál a mihotavě svítil, stíny z koutů však nezaplašil. Madelyn se zase na chvíli probudila. Trochu se napila, a pak si postěţovala, ţe je jí horko. Namočil nákrčník ve dţberu a poloţil jí ho na čelo. Zatvářila se spokojeně a zase zavřela oči. Minuty míjely. Věděl, ţe usnula, ale sám spát nemohl. Vadilo mu, ţe je tu zavřený a bezmocný. Jediné, co mohl dělat bylo vařit čaj a čekat. Na chvíli vyšel ven, jenţe začalo mrholit, a ani procházka ho neuklidnila. Kdyţ byl venku, vadilo mu zase, ţe neví, co s ní je. Vadilo mu všechno. Celá tahle hloupá situace. Nikdy nikomu nedělal ošetřovatelku! Lidé na něm záviseli, to bylo břemeno, které znal. Dlouho se tomu sice pokoušel utíkat, ale nakonec to přijal a poslední dva roky nedělal nic jiného. Taky si uvědomil, ţe měl vlastně vţdycky tendenci brát na sebe odpovědnost za jiné. Kdyţ to nebyli nájemci z Fallstone Bridge, byli to jeho muţi na palubě fregaty Redemption, které měl jako námořní poručík na povel. Jenţe dosud vţdycky pro ně mohl něco udělat. Vymýšlet plány a hledat cesty, jak je uskutečnit. Rychle se rozhodovat, bojovat. Teď však musel nečinně čekat a přihlíţet. A doufat, ţe bude Maddy dost silná. Bohuţel tak nevypadala. Uţ tehdy na dobročinném plese, kde ji viděl poprvé, mu připadala příliš jemná. Dokonalá dáma, jako z nějakého módního katalogu. Dívka, která přesně ví, kde je její místo ve společnosti a ani špičkou střevíčku nepřekročí hranice dobrých mravů. Stejná, jako tucty dívek, které v přístavu vítaly lodě po návratu z války.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234078
Jenţe tohle děvče mělo dost kuráţe, aby se samo vydalo na cestu za tajným snoubencem… Pokrčil rameny - nezbývá, neţ věřit, ţe bude mít dost kuráţe i na to, aby se poprala s nemocí. Opřel se o stěnu a nohy pohodlně natáhl před sebe. Plameny tančily a v ohni praskala smolná polena. „Z-z-z-zima.” Otevřel oči a uvědomil si, ţe musel usnout. „P-p-prosím! J-je mi z-z-zima.” Pod přikrývkou se schoulila do klubíčka a třásla se jako zmoklý pes. Bezradně se rozhlíţel po něčem, čím by ji mohl přikrýt. V koutě stála velká truhla a kdyţ ji otevřel, našel nějaké deky, proloţené levandulí. Stejně se pořád třásla. Neměl čas vařit čaj. Do hrnku nalil na prst čisté whisky a podepřel ji, aby mohla pít. Zuby jí cinkly o okraj, ale lokla si. Vzápětí se otřásla odporem. Pevně ji stiskl, aby nemohla nápoj odstrčit a znovu jí ho přiloţil ke rtům. Po troškách do ní alkohol nakonec dostal, ale i tak se klepala. Postavil hrnek na podlahu a nepouštěl ji z náručí. Posadil se pohodlněji a její hlava mu klesla na rameno. Ještě pořád se třásla, ale uţ ne tak silně. I její dech se zklidňoval. Probudil se o několik hodin později, s bolestivě ztuhlými svaly na šíji a podivně zkroucenou nohou. Madelyn mu spala na klíně a klidně, pravidelně oddechovala. Sáhl jí na čelo a zdálo se, ţe uţ zdaleka tolik nehoří. Jemně ji odsunul a vstal. V nohou ho bolestivě píchala čerstvá krev, ale protáhl se a přistoupil k okénku. Tma venku mírně zmodrala. Do rozednění zbývá ještě pár hodin.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234078
Vyšel na dvůr, zkontroloval koně a přinesl další dávku dřeva. Přiloţil a protřel si pálící oči. V tu chvíli měl pocit, ţe je mu aspoň padesát. Kdyţ se vypravil na tu dobročinnou šarádu hledat investory, tušil, ţe mu to dá zabrat. Ani ve snu by ho však nenapadlo, jak moc. Vzpomněl si na chvíli, kdy po válce poprvé opět spatřil Fallstone Bridge. Tehdy měl silné nutkání obrátit se na patě, nechat se zase najmout na loď a na tohle místo navţdycky zapomenout. Ale neudělal to. Dva roky dřel jak mezek, aby vrátil panství prosperitu, ale ještě nikdy se necítil tak vyčerpaný, jako teď. Jak může Sean tvrdit, že nejsnazší způsob, jak přijít k penězům, je výhodně se oženit? Posadil se na pelest. Tvrdý slamník se ani nezahoupal, přesto Madelyn otevřela oči a ospale zamţourala. „Co zase děláte v mé loţnici?” otázala se zničeně. Nikdy si nemyslel ţe ho zrovna tahle slova z Madelyniných úst tak potěší. Přísahal by, ţe slyšel padat kámen, který se mu právě svalil ze srdce. Očividně je jí mnohem líp, neţ včera.
Madelyn neměla sílu trvat na tom, aby odešel, a kromě toho si najednou uvědomila, ţe uţ si na jeho neomalené způsoby zvyká. Zdá se, ţe od jejího útěku z domu není dne, kdy by se neprobudila s pohledem na jeho tvář. A stejně měla dojem, ţe si z jejích výtek nic nedělá. Jak jinak si taky vysvětlit úsměv, který se mu rozlil na tváři. Oči mu pobaveně zajiskřily a přísný obličej zvlídněl. Boţe! Všechno by bylo jednodušší, kdyby nebyl tak hezký!
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234078