u úst. Pomalu srkala, ale nedostala se ani do půlky, kdyţ odvrátila hlavu. Klesla zpátky na polštář a zase zavřela oči. Blíţil se večer. Zkontroloval a nakrmil koně, ve spíţi si našel k večeři kus slaniny a pak si hodinu vykládal pasiáns. Malá okénka nepropouštěla příliš mnoho světla ani v poledne, ale teď uţ místnost potemněla úplně. Oheň hřál a mihotavě svítil, stíny z koutů však nezaplašil. Madelyn se zase na chvíli probudila. Trochu se napila, a pak si postěţovala, ţe je jí horko. Namočil nákrčník ve dţberu a poloţil jí ho na čelo. Zatvářila se spokojeně a zase zavřela oči. Minuty míjely. Věděl, ţe usnula, ale sám spát nemohl. Vadilo mu, ţe je tu zavřený a bezmocný. Jediné, co mohl dělat bylo vařit čaj a čekat. Na chvíli vyšel ven, jenţe začalo mrholit, a ani procházka ho neuklidnila. Kdyţ byl venku, vadilo mu zase, ţe neví, co s ní je. Vadilo mu všechno. Celá tahle hloupá situace. Nikdy nikomu nedělal ošetřovatelku! Lidé na něm záviseli, to bylo břemeno, které znal. Dlouho se tomu sice pokoušel utíkat, ale nakonec to přijal a poslední dva roky nedělal nic jiného. Taky si uvědomil, ţe měl vlastně vţdycky tendenci brát na sebe odpovědnost za jiné. Kdyţ to nebyli nájemci z Fallstone Bridge, byli to jeho muţi na palubě fregaty Redemption, které měl jako námořní poručík na povel. Jenţe dosud vţdycky pro ně mohl něco udělat. Vymýšlet plány a hledat cesty, jak je uskutečnit. Rychle se rozhodovat, bojovat. Teď však musel nečinně čekat a přihlíţet. A doufat, ţe bude Maddy dost silná. Bohuţel tak nevypadala. Uţ tehdy na dobročinném plese, kde ji viděl poprvé, mu připadala příliš jemná. Dokonalá dáma, jako z nějakého módního katalogu. Dívka, která přesně ví, kde je její místo ve společnosti a ani špičkou střevíčku nepřekročí hranice dobrých mravů. Stejná, jako tucty dívek, které v přístavu vítaly lodě po návratu z války.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234078