mi to nevadí. Bez nich už bych se asi zbláznil komplet.“ „Možná že jo, ale očividně nějak rozšiřuješ svoje pole působnosti, ne?“ „Poslední dobou se na to nějak nemůžu soustředit. Tak chci prostě zkusit tu tvou úžasnou strategii a udělat něco fakt šílenýho, abych se pak mohl zase v klidu vrátit ke svým knížkám.“ Dominique se na chvilku odmlčela a pak na něj vrhla jeden ze svých smyslných odzbrojujících pohledů. „Myslím, že po dnešní noci už tě knížky nebudou ani trochu zajímat,“ prohlásila s naprosto neoblomnou jistotou. „To si docela věříš,“ usmál se Nick. „To aby ses sakra snažila.“ „O to se neboj. Já se snažit opravdu umím,“ odpověděla Dominique, tentokrát s úsměvem, ke kterému mnohem lépe pasovalo její pracovní jméno. Zanedlouho konečně došli k onomu parkovišti, které bylo situováno vedle místní nemocnice a „menší“ tedy rozhodně nebylo. Přestože bylo zaplněné sotva z poloviny, výběr Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233965
aut tu byl i tak neskutečně pestrý. Sporťáky, SUV, dodávky nebo klasické americké ‚muscle‘ káry. Stačilo si jenom vybrat a nechat Dominique, aby předvedla svoje schopnosti. Jak ty v kradení aut, tak ty ostatní. „Tak co? Na jakej typ káry máš náladu? Myslím, že se dokážu dostat prakticky do čehokoli,“ prohlásila Dominique sebevědomě. „Myslíš?“ opakoval Nick, mírně na pochybách. „Radši by sis měla bejt aspoň trochu jistá. Co třeba alarmy a takový ty srandy?“ „Prosím tebe, alarmy... Někdy mám pocit, že je tam snad dávaj jen tak ze srandy. Toho se fakt bát nemusíš. Prostě si jen vyber auto, řídit budeš koneckonců ty, takže ať ti to hezky vyhovuje. Zbytek nech na mně.“ Nick rezignovaně přikývl a rozhlédnul se po parkovišti. Bylo mírně osvětlené, ale lampy byly relativně dost daleko od sebe, díky čemuž nebyla nouze o spoustu temných míst. Navíc se zdálo být úplně liduprázdné. Nick pomalu začínal věřit, že by to přece jen nemuselo být nic zas až tak těžkého a konečně začal přemýšlet, do jakého auta tedy jít. ‚Chtělo by to Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233965
něco prostornýho, ale aby se s tím zároveň dalo dobře manipulovat. Vyhýbat se protijedoucím autům asi nebude úplně snadný,‘ říkal si. Chvíli se jen tak procházel a mapoval terén. Autům nikdy neholdoval natolik, aby měl dopředu vytipovanou nějakou oblíbenou značku, takže se jen díval a čekal, až mu nějaké samo od sebe padne do oka. Koneckonců, podobně to měl i s ženami. Bylo sice pár konkrétních znaků, které se mu líbily, nicméně to, že je nějaká měla, hned neznamenalo, že mu automaticky padla do oka. Vždycky tam muselo být ještě něco navíc. Něco velmi konkrétního, a přesto naprosto nepopsatelného. A ačkoli sám netušil, co tohle něco vlastně je a jakou má podobu, vždycky stačil jen jeden jediný pohled a hned věděl, že tam to něco prostě a jednoduše je. A tak dalších několik minut chodil mezi auty a hledal to pravé, přičemž Dominique, která znuděně pochodovala za ním, už to pomalu začínalo vyvádět z míry. „Hele, je ti jasný, že to auto ti nezůstane do konce života, že jo? Berem si ho jen na chvíli, dokud ho buď nerozflákáme, anebo někde Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233965