KAPITOLA SEDMNÁCTÁ - Alex Bynsová Stál na přídi a pozoroval zapadající slunce. Musel mě slyšet, ale nic neříkal. Přišla jsem až k němu. „Tylere,“ oslovila jsem ho. „Najdeme ji,“ přesvědčovala jsem ho. S bolestí se usmál a nesouhlasně zakýval hlavou. „To by byl zázrak,“ odsekl. „A ty se stávají i v dnešním světě.“ Přemohla jsem závrať a stoupla si až k zábradlí. Párkrát jsem se zhluboka nadechla a podívala se na moře. „Jeden se stává právě teď.“ Pousmála jsem se. „Má averze k vodě je čím dál menší.“ Nic neřekl a očima propátrával moře před námi. Čekal, až zahlédne nějaký pohyb. „Tylere, pojďte si odpočinout. Celé dva dny jste nespal.“ Vzpomněla jsem si, co všechno už mi uteklo. Před dvěma dny, když jsem vyrazila hledat Tylera, mě nenapadlo, že za pár hodin budu na lodi. Mark Kohevang, můj šéfredaktor, ale vydal množství financí z vlastní kapsy, abych mohla na tomhle článku pracovat. Úkol byl jednoduchý: najít Tylera, zjistit co se dá o Jessice a pak najít i jí. Mark chtěl, aby byl náš časopis první. Abychom první napsali příběh Jessici Thompsonové. Včera večer jsem se snažila zjistit, co se dalo od Tylera. Ale neprozradil mi nic. Nechtěl o Jessice mluvit, anebo mi nedůvěřoval. „Nechci spát,“ odporoval. „Až jí najdeme, bude potřebovat pomoct. Barkat nám jí jen tak nevydá. Nebude to… zadarmo.“ Po zádech mi přejel mráz. „Musíte být silný.“ Položila jsem mu ruku na rameno. Vůbec na 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233937