Nouze Hned po ránu tu byl litinový hrnec plný brambor. Neobjednala si je a nepamatovala si, že by je kupovala v obchodě. Nebyla z těch, co pečou brambory. Nejspíš někdo přišel a doručil je omylem k ní. Jednou se taky probudila a našla louku slunečnicových kytic ve skleněných vázách po celém domě a ukázalo se, že jsou pro ženu odvedle. Možná měla žena odvedle nového nápadníka, který spatřoval něco romantického v kořenové zelenině. Naše žena prošla svůj malý dům, ale ten byl prázdný jako vždy. Zeptala se sousedky, té, co měla okna pořád pokrytá květinami, ale ta si otřela ruce do kostkované utěrky a řekla ne, pro ni nejsou, ani ona si neobjednala brambory z obchodu, protože pěstuje vlastní. Když se vrátila domů, brambory voněly normálně a vypadaly normálně, ale žena je tam nechtěla mít, tak je vyhodila do koše a pokračovala jako obvykle. Zametala, rovnala věci, trhala plevel na zahradě. Došla do obchodu a koupila mléko. Byla tichý člověk a za to odpoledne řekla jen pár slov, Díky, Na shledanou, S dovolením. Když se dalšího rána probudila, brambory byly zpět. Sedm brambor urovnaných na hromádce v litinovém hrnci na plotně. Podívala se do koše a ten vypadal stejně jako předtím — krabice od mléka a pár obálek. Akorát bez brambor. Všech sedm / 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233855