„Já taky nic moc nevím. Chtěla jsem být s Lukášem chvíli o samotě jako vy dvě, ale nevyšlo to. Pořád něco řešil, ale prý mi to vynahradí. Co jsem jediný zaslechla, tak se určitě budeme koupat. Bavili se i o volejbalovém hřišti a o volejbale. Každopádně se necháme překvapit, co vymysleli.“ Když přijdeme do kempu, parta sedí u stolu, který je u stánku s občerstvením. „Ahoj!“ pozdravíme je trojhlasně. S Michalem si dáme pusu a přisednu si vedle něj. „Co vy tři sudičky, vyspaly jste se?“ prohodí k nám Vojta. „Ále, tak v rámci možností,“ odpoví mu Dominika. Domča vedle Matese jen září, sluší jim to. „Co máte dneska v plánu?“ zeptá se Terka. „Hrajete volejbal?“ „Jo tak docela, možná, trochu.“ „Co to je za odpověď?“ směje se Kryštof. „No to je jako, že ho hrajem, trochu. Hlavně ve škole v těláku,“ přeloží jim to Domča. „Prostě a jednoduše, hrát ho umíme, aspoň nějak.“ „Tady stejně nejde o to, zda ho hrajete suprově nebo ne. Spíš jde o to, zda byste si s námi zahrály.“ „Jo, v pohodě, chápu, já s tím nemám problém.“ „Já taky ne,“ přidám se k hovoru. „Mě napadlo, že by první turnaj hrály holky proti klukům. Co vy na to? Jestli vám tedy nebudeme vadit,“ nadhodí Zuzka a hledí na nás. „Ne, spíš abychom vám to nekazily,“ odpoví jí Terka.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233581