nakonec nepřišel člen ochranky, aby zjistil, co se děje. Billy vytasil průkaz a zamumlal cosi o nemocném policajtovi. Bezpečák nejprve nedůvěřivě couvl, pak ale rychle ztratil zájem. A potom ji Billy uviděl: Taftova žena, vysoká a půvabně zavalitá, tlačila golfové hole s dvouletým děckem po podlaze poseté slunečními skvrnami. Reflexivně k ní vykročil a zastoupil jí cestu. „Vy jste Patricia, že?“ Zastavila se a hleděla na něj, neschopná ho zařadit. „Bill Graves, byl jsem na vaší svatbě.“ Zlostně sebou trhla, vytáhla se a nasadila výraz nedobytné pevnosti. „Pamatuju si vás.“ Bodejť by ne. Když se Billy doslechl, že Taft se necelý rok po vraždách chystá oženit, hodili se s Whelanem, který to měl stejně za pár, do gala a vetřeli se na svatební obřad. Ve chvíli, kdy se oddávající kněz zeptal, zda má někdo nějakou námitku, Billy křikl: „Já, protože ten hajzl je trojnásobnej vrah, kterej zabíjí děti. Udělal to jednou, udělá to zas.“ Dostali tenkrát pěkně přes držku; polovinu svatebních hostů tvořili příslušníci vězeňské služby obou pohlaví pokrevně spříznění s Taftem. I tak to ale stálo za to – i když možná ne, jelikož incident vedl k jeho přeložení k noční hlídce, druhému vyhnanství do podsvětí; většina nadřízených se domnívala, že chodit do práce pouze na noční je jen o chlup lepší než stát před popravčí četou. „Heleďte,“ řekl vlídně Billy, „jen mě zajímá, jak vám to klape, všichni v pohodě?“ „Nemáte právo na mě mluvit.“ Hlas měla stejně pevný jako držení těla. „Chci se jen zeptat, jestli se někdy v noci nebudí zlitej potem a neřve, jako kdyby ho napichovali na rožeň? Víte, o čem mluvím, ne?“ Mávla na bezpečáka, který se teď nacházel na druhé straně vestibulu, ale Billy, aniž by z ní spustil oči, jeho směrem 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233521