je natolik, že si připadají jako omotaní pavoučí sítí. Hlad jim také rozežírá mysl, brání jim v přemýšlení, v plánování, nedokážou si ani představit následující den. Topí se v malátnosti, kterou způsobila pasivita. Naštípat prkna do kamen a nasbírat hrst mušlí při odlivu, to jsou jejich jediné činnosti, a i k těm mají odpor. Zbylý čas tráví v koutě u ohně. Ludovic čím dál víc kašle. Tvrdí, že je to jen angína, která brzy přejde, ale Louisa vidí, jak si instinktivně dává ruku na plíce a potlačuje bolestnou grimasu. Pří šerně zhubl, každý jeho kloub trčí z kůže jako nezdravý výrůstek. Cupitá krátkými krůčky jako nějaký stařec, pohyb z místa na místo ho vyčerpává. Přesto přese všechno se zoufale snaží zase v sobě vykřesat svůj pověstný optimismus. Vyrobil z dřevěných odřezků hrací kostku a domino, pečlivě je vyleštil, aby byly pěkné a fortelné. Louisu popouzí, že se Ludovic tak ponořil do zbytečné činnosti, ale není tu nic jiného na práci, tak ať se aspoň zabaví. Mnohem víc ji rozčiluje, že předstírá, že je všechno normální. „Zahrajeme si? Dlužím ti odvetu, minule jsi byla až moc dobrá. Tentokrát vsadím svoji večerní misku polévky.“ „Přestaň ze sebe dělat pitomce, podívej se na sebe, jsi jen kost a kůže.“ „Právě proto, o jednu misku teplý vody víc nebo míň…“ Louise se nechce hrát. Nechce se jí už vůbec nic. S hrou na statečného vojáčka je konec. Už se nemůže dál snažit. Snažila se celý život, a když dnes vidí výsledek, byla to zbytečná námaha. Ludovic ji svou falešně dobrou náladou
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233515