Váţně říkal pravdu, kdyţ tvrdil, ţe mu hvězda chybět nebude? Byla součástí velké části jeho ţivota, smyslem jeho existence, ale nastal čas na změnu. Teď bude s Maud a dá-li Bůh, čeká je spousta pěkných let. S hvězdou na prsou odvedl hodně dobré práce, ale uţ dozrála doba pustit se do něčeho jiného. Farmaření mu nebylo cizí, sám z farmy pocházel, věděl, co ho čeká a dokonce se na to těšil. A ţivot s Maud – usmál se, kdyţ si na ni vzpomněl, bude dokonalý. „Kde tě najdu, kdyţ by bylo něco potřeba?“ přerušil jeho úvahy Hank Wessly, nový šerif. Před svým jmenováním dělal Dagovi pomocníka a byl dobrý. Dag věděl, ţe předává úřad do schopných rukou, v Hankovi najde Hopetown čestného ochránce zákona. „Na bývalé Haggartově farmě,“ odpověděl na otázku. „Tam, co teď bydlí ta pěkná vdova z Východu?“ Dag kývl. „Přesně tam.“ Dostalo se mu přátelského poplácání po zádech. „Takţe je to pravda,“ zasmál se Hank. „Nedivím se ti. Kvůli ní bych se taky vzdal dost věcí. Nic ve zlým, Dagu. Přeju ti to. A lidi v Hopetown taky.“ „Já vím, Hanku. Cením si toho.“ „Nezapomeň na sobotní tancovačku, Dagu. Musíte přijít. Oba dva. Neměl bych to prozrazovat, ale lidi se s tebou chtějí rozloučit jako se šerifem. Je to překvapení, takţe jsem nic neřekl, jasný?“ „Jasný,“ zasmál se Dag a kývl na pozdrav klukovi, blíţícímu se k nim po chodníku. „Dobrý den, šerife Pettersone. Vaše pošta, pane,“ poslíček natáhl ruku s tlustou obálkou směrem k Dagovi, ale ten jen zavrtěl hlavou. „To uţ mi nepatří, hochu. Tady je šerif,“ a ukázal na Wesslyho. „Promiňte, pane,“ kluk se otočil k novému šerifovi. „Pane, vaše pošta.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233475
„Díky, Joe,“ přikývl Wessly a převzal si obálku. Dag jen kývl, ukázal na tlustou obsílku a usmál se. „Hodně štěstí, Hanku. Pěkná hromada papírování. Uţij si to.“ Na rozloučenou jen lehce cvrnkl prstem o hranu klobouku a vykročil ke svému koni, uvázanému u zábradlí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233475
21. HROZBA MINULOSTI Jenom díky klopýtnutí koně, kulka směřující do šerifova srdce proletěla kolem a odnesla s sebou jen pár nití z kazajky a kousek kůţe z šerifova ramene. Ještě dřív, neţ dozněla ozvěna výstřelu, leţel Dag Petterson ukryt za kamenem a vyčkával, aţ se útočník prozradí další střelbou. V prvních chvílích neměl ani tušení s kým má tu čest, ale kdyţ zaznělo několik dalších rychlých ran a potom se ozval suchý smích a někdo ho zavolal jménem, pochopil. Ten hlas zná! Poznal by ho mezi tisíci. Gash Trono! Bandita, kterého před dvěma lety poslal do vězení. Vědomí, ţe zná protivníka, ho naplnilo klidem a Dag věděl, ţe z tohoto střetnutí můţe odejít jenom jeden z nich. Rychle zvaţoval svoji situaci. Byl zhruba na poloviční cestě mezi Hopetown a Maudiným domem. Elisonovi na pravém hřebeni údolí jistě slyšeli střelbu a je pravděpodobné, ţe se přijedou podívat, co se zde děje. V kaţdém případě by teď dal kdovíco za jistotu, ţe Gash Trono proti němu stojí sám. Ale bylo to nepravděpodobné, protoţe měl dojem, ţe se střílí ze dvou stran. Trono má tedy minimálně jednoho pomocníka. Situace vůbec nebyla dobrá. Ti dva se mu mohli kdykoliv dostat do zad. Neměl čas, aby čekal na pomoc z Elisonova ranče, musel jednat. Zatímco přemýšlel, nabíjel si oba kolty a horečně zvaţoval další postup. Jeho postavení nebylo nejvýhodnější. Leţel namáčknutý mezi balvany, nakupenými u cesty a přitom měl zcela nekrytá záda. Jeho spásou by bylo dostat se mezi stromy, ale od nich ho dělilo několik desítek metrů volného prostranství. Jeho kůň odklusal zpět po cestě, vyplašen výstřely a tak ani na jeho pomoc se nemohl spoléhat. Na druhé straně bylo zatím ticho. Po chvíli však Dagovo ucho zaslechlo tichý šramot padajících kamínků. Někdo se pokouší dostat se mu do zad. Vypálil několik ran, ač věděl, ţe ani jedna nemůţe protivníkovi ublíţit. Okamţitě doplnil vystřílené náboje v obou revolverech. Byly to jeho jediné zbraně, protoţe puška zůstala v pouzdře u sedla.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233475