Věštby na každý den metrem do práce. Jednoho rána, jak stála namáčknutá mezi ostatními cestujícími ve vagonu, si všimla textu básně na plakátu visícím na stěně: Velmi moudře mi poradili, ať při večeři s ďáblem používám dlouhou lžíci. Bohužel při tak výjimečných příležitostech bývá k mání jenom krátká. Jde o verše z básně „Prozíravost“, kterou napsal Eugenio Montale. A plakát byl součástí sponzorované akce nazvané Poezie v pohybu. Báseň v metru podivně odstartovala den mé známé. Řekla mi: „Měla jsem pocit, že je ve hře tarotová karta Ďábel.“ V průběhu dne zažila spoustu věcí, kdy zatoužila po dlouhé lžíci. Cítila, že si kdosi přivlastnil její práci, aniž by jí byla přičtena k dobru. Šéf se k ní nechoval hezky. Uvědomila si, že má stále v hlavě obraz ďábla ze starého tarotu, jehož autory jsou Rider a Waite. Na kartě jsou vypodobněni lidé, kolem nichž je na volno řetěz, což naznačuje, že mají možnost volby. Nemusejí zůstat v zajetí nepříjemné situace či návyku. Jsou uvězněni jen proto, že si říkají, že nemají jinou možnost. Tyto reflexe přiměly výzkumnici pozorně se zaměřit na věci, které ji držely v zaměstnání, v němž se pro ni vytvořila neúnosná situace. A s údivem zjistila, že na prvním místě je fakt, že nutně potřebuje peníze, protože jinak by nemohla zvládat všechny poplatky. 94
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233396