Poslední anglická královna (Ukázka, strana 99)

Robinson 3 - zlom

12.10.1956 0:21

Stránka 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233385

Robinson 3 - zlom

12.10.1956 0:21

Stránka 99

KAPITOLA DEVÁTÁ Jean strávila zbytek cesty na Waterloo Bridge s telefonem u ucha.

Snažila se zjistit, jestli Elliota neviděl některý z jeho kamarádů.

Když přejížděli Temži, vypadala už zase sklíčeně a ustaraně.

Tayte se nemusel ptát, jestli měla s hledáním štěstí, její výraz mluvil za vše.

Fablea si všiml i v davu lidí vracejících se domů z práce. Opíral se o lokty a nahýbal se přes bílé zábradlí, táhnoucí se po celé délce mostu. Jeho černý oblek upoutal Taytovu pozornost díky tomu, že byl jediný, který se nehýbal. „Přímo tady,“ řekl Tayte řidiči.

Zaplatil a nechal taxikáři drobné jako kompenzaci za potíže, které mu způsobili. Pak s Jean vystoupili do chladného zářijového dne. Tayte sledoval Fablea, jak cvrnkl nedopalek cigarety do vířící Temže a otočil se, aby je pozdravil. „Jsem rád, že jste v pořádku,“ řekl Fable, přestože nepůsobil dojmem, že by ho cokoli zvlášť těšilo. „Na Piccadilly nebylo po útočníkovi ani stopy,“ dodal. „Nikdo si ho nevšiml. Nevím, jak proklouzl, ale v odpolední špičce asi vypadaj všechny šedý obleky stejně. Kolegové teď procházejí záznamy z CCTV. Myslíte, že byste ho poznala, kdybyste ho viděla znovu?“ zeptal se Jean. „Počítám, že pár lidí seberou.“ „Asi jo,“ řekla Jean do neustávajícího hukotu dopravy proudící za jejich zády.

Fable přikývl a zapálil si další cigaretu. Dlouze potáhl, podržel kouř v plicích a pak ho vyfoukl do větru vanoucího nad řekou.

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233385

Robinson 3 - zlom

12.10.1956 0:21

Stránka 100

„Dobrá,“ pronesl. „Taky bych chtěl udělat identikit.“ „V pohodě,“ řekla Jean. Pak Fableovi pověděla o synovi. Sáhla do kabátu a vyndala peněženku, ze které vytáhla fotografii.

Usmála se na Elliotův obrázek a podala ho Fableovi. „Je asi rok stará,“ řekla. „Moc se nezměnil.“ Tayte letmo zahlédl fotografii, na které Jean stála vedle motorky a v ruce držela zmrzlinu. V sedle seděl mladý muž v bílém tričku a světlé vlasy mu cuchal mořský vánek. Jeho široký úsměv rozjasňoval celou fotku. Za nimi zahlédl oblázkovou pláž a azurové nebe. „Jeden z mála šťastných výletů,“ poznamenala Jean.

Poskytla Fableovi tolik informací, kolik v tu chvíli mohla.

Elliotovo číslo, místa, kam obvykle chodil, a kontakty na jeho kamarády a další členy rodiny. Číslo účtu s sebou neměla, ale slíbila, že se mu kvůli tomu ozve. „Uděláme, co budeme moct,“ slíbil Fable a Jean mu poděkovala.

Obrátil se k řece a opřel se zase o zábradlí. „Porovnali jsme nábojnice nalezené na místě vraždy Marcuse Browna s nábojnicemi získanými v bytě Juliana Davenporta. Pochází ze stejné zbraně – samonabíjecí 9mm browning.“ Tayte přikývl. Přesně jak předpokládal. Tabulky nalezené v Marcusově bytě víceméně spojovaly vraždu jeho přítele s vraždou Juliana Davenporta před třemi měsíci. Byl rád, že se to potvrdilo, přestože mu na mysli živě vytanula vzpomínka na bolestné okamžiky před restaurací Rules. Potřeboval pochopit, proč musel Marcus umřít. Sáhl do bundy a vytáhl na světlo kulky, které měly skoncovat s jeho životem. „Vezměte si je,“ řekl. „Tyhle zastavila moje brašna v okamžiku našeho telefonátu. Určitě zjistíte, že taky pocházejí ze stejné zbraně.“ Fable vytáhl z kapsy průhledný plastový sáček. „Divím se, že použil tu samou zbraň. Jde o běžný typ. Levný. Proč se jí držet?“

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233385