Šumavský upír: 3× 100 hororů I. zážitek! Doktor byl pochopitelně zcela konsternován. Navštívil už mnoho hřbitovů, ale tohle se mu ještě nikdy nestalo. Stál tu s vytřeštěnýma očima a pootevřenými ústy. Třetí facka mu však rozvázala jazyk. „Co to…?“ zablekotal užasle. „Tohle přece…“ Nedávalo to žádný smysl a také to nijak nezabránilo čtvrté facce. „Zmiz odtud, bídný felčare!“ ozvalo se z prázdna. „Rychle pryč, nebo je s tebou amen!“ Doktor Sekvoj samozřejmě neotálel. Už se nepokoušel s neznámým domluvit, neboť pocítil, že byl důkladně nakopnut. Dal se tedy do běhu, brilantně přeskočil hřbitovní zeď a zběsile pádil dál. Z místa věčného odpočinku se za ním ještě dlouho nesl posupný chechtot. Doktor proběhl liduprázdnou vsí jako o závod. Netroufal si zastavit, dokud nedoběhl zase do polí. Tady se teprve posadil do příkopu a celý propocený se jal hodnotit situaci. Tohle bylo přece k zbláznění! Přitom o tom, co ho právě potkalo, nemohl ani v nejmenším pochybovat. Ale na druhé straně – copak je možné vykládat přátelům, jak dostal na hřbitově pár facek od jakési neviditelné bytosti? A to dokonce v pravé poledne! Čím víc o věci přemýšlel, tím byl bezradnější. Vrátit se na hřbitov se ovšem neodvažoval. Ať už bytost, která ho tam inzultovala, byla čímkoli, bylo naprosto jasné, že nepřekypovala laskavostí. A kdo ví, čeho by byla schopná v návalu pořádného vzteku! V tom si doktor Sekvoj všiml, že sedí přímo pod ukazatelem cesty. Stálo na něm KALKA – 2 km. To bude zřejmě středisková obec, řekl si Sekvoj. A tam na rozdíl od toho zapomenutého hnízda snad ještě žijí lidé. Od nich se pokusím získat nějaké informace! Tak si to představoval, když se zvedal k polednímu pochodu do Kalky. Došel tam bez jakýchkoli nesnází. Ale tady si taky uvědomil, že jeho záměr vyzvědět, co se vlastně děje na podivném hřbitově v Kváči, bude těžko realizovatelný. Na koho je možné se obrátit s tak podivnou otázkou a nezesměšnit se přitom? Snad na národní výbor? Nesmysl! Tam by ho považovali buď za blázna, nebo provokatéra. Expertem přes nadpřirozené úkazy by však měl být farář. Kváč patří koneckonců do jeho farnosti a sluší se tedy, aby byl s rejem tamních temných sil náležitě obeznámen. Doktor Sekvoj zamířil tedy na faru. Byla prázdná. V místním kostele sloužil mši farář až z Velké Vsi, a to jen dvakrát za měsíc. A Velká Ves
95
Sumavsky_upir_tisk.indd 95
20. 5. 2017 22:02:16 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233340
Miloslav Švandrlík byla nejméně šest kilometrů odtud. Dost nevalná vyhlídka. Pak Sekvoje napadlo, že v Kalce jistě někdo povede obecní kroniku. Představoval si šedovlasého pamětníka a písmáka, který jistě zná v okolí každý kámen a kterému určitě neunikne žádná zajímavost. Kronikáře obec skutečně měla. Byl jím učitel v důchodu pan Vozáb. Jinak představy páně Sekvojovy zcela selhaly. Pan učitel hleděl na lékaře velmi nevlídně a připomínal spíše prokurátora. „Jsem zcela zaneprázdněn hlídáním vnoučat,“ houkl nakonec stroze, „ale jde-li opravdu o závažnou věc, mohu vám věnovat čtvrt hodiny. Více ne!“ „To úplně postačí!“ řekl doktor. „Nevím ale, jak vlastně začít. Můj případ je velmi podivný. Kdyby vyprávěl někdo něco podobného mně, také bych mu nevěřil, nebo ho považoval za blázna. Zkrátka a dobře: dostal jsem pořádně nafackováno!“ „To není nic tak neuvěřitelného,“ mínil učitel. „Facka není sice argument, ale někdy se jí člověk bohužel nevyhne!“ „Jenomže já jsem obdržel celkem čtyři facky na hřbitově v Kváči a přitom nevím, od koho,“ vydechl Sekvoj. „Kolem široko daleko nikdo nebyl. Jasné sluneční počasí zcela vylučovalo, abych někoho snad přehlédl. Jsem z toho zmaten a nedovedu si to nijak vysvětlit.“ Učitel nedal kupodivu najevo sebemenší překvapení. Přemýšlel. „Vy jste lékař?“ zeptal se poté. „Ano. Ale mým koníčkem jsou staré památky. V současné době mne zajímají náhrobní kameny.“ „To není podstatné!“ řekl učitel. „Hlavní je, že jste lékař, a v tom případě vám nenafackoval nikdo jiný než Vincenc Kalecký. O tom nemůže být nejmenších pochyb!“ „A kdo to je – ten Vincenc Kalecký?“ zeptal se Sekvoj. „Už není!“ informoval Vozáb Sekvoje. „Zemřel v minulém století. Je pochován na Kváčském hřbitově a není jinak nijak agresivní. Napadá výlučně lékaře.“ Doktor pocítil náhle naléhavou potřebu něčeho se napít. Čaj už mu došel, a tak požádal alespoň o sklenku vody. Bylo mu vyhověno. „Pane učiteli,“ zašeptal pak doktor, „to, co jste mi řekl, myslíte vážně? To, že mě inzultoval nebožtík?“
96
Sumavsky_upir_tisk.indd 96
20. 5. 2017 22:02:16 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233340
Šumavský upír: 3× 100 hororů I. „Ovšem,“ přikývl učitel. „Sám jste tvrdil, že jste na hřbitově nikoho nespatřil. Živý člověk vás tedy nenapadl. Musel to být tudíž zákonitě umrlec a všechno ukazuje jednoznačně na Vincence Kaleckého.“ „Jak si tím můžete být tak jist?“ podivil se Sekvoj. Učitel se sebevědomě usmál a vysvětloval. „Protože to neudělal poprvé. Natloukl už mnoha lékařům. Nejvíce zbil docenta z lékařské fakulty.“ „Ale proč?“ „Vincenc Kalecký byl poměrně známý herec. Pocházel tady od nás, z Kalky. Původně se jmenoval Prejza, ale dal přednost zvučnějšímu pseudonymu. Nejdříve jezdil s řadou kočovných divadelních společností, pak hrál léta v cizině. Na stará kolena se vrátil domů do svého rodného kraje. A tento Vincenc Kalecký, který na jevišti jistě umíral stokrát či tisíckrát, se velice bál smrti. Ani ne tak smrti, jako toho, že bude jen zdánlivě mrtvý a probudí se až na hřbitově v zasypané rakvi. Takové možnosti chtěl za každou cenu předejít, a tak požádal svého přítele doktora Doberta, aby mu pro jistotu po smrti odřízl hlavu od těla. Dobert to svatosvatě slíbil, ale měl na věc svůj vlastní názor. A tak když Kalecký zemřel, doktor svůj slib nesplnil. Konstatoval jednoduše smrt a povolil řádný pohřeb.“ „Pochopitelně,“ souhlasil Sekvoj. „Jenže ono došlo přesně k tomu, čeho se Kalecký obával,“ pokračoval učitel Vozáb. „Uprostřed noci se v rakvi v márnici probudil. Nepříčetně tloukl kolem sebe, křičel o pomoc a všemožně se snažil dostat z rakve. Vysvobodil ho však až v ranních hodinách hrobník, který se pochopitelně také strašně vyděsil. Na Kaleckého byl prý hrozný pohled. Byl celý zkrvavený, samá modřina a mluvil úplně z cesty. Naprosto se zbláznil. Chtěli ho dopravit do ústavu, ale už k tomu nedošlo. Zemřel totiž znovu. Tentokrát jeho smrt pro jistotu ověřovali hned tři lékaři. A tak se Kalecký nakonec přece jen dostal do hrobu, ale klidu v něm nenašel. Mohu vám ukázat naši kroniku a můžete si tam přečíst celou řadu případů, které velmi připomínají to, co jste sám zažil na svém vlastním těle. Prvním napadeným byl doktor Dobert. Toho Kalecký málem roztrhal. Doktor se pak raději odstěhoval, protože se právem děsil možnosti být pochován na stejném hřbitově s Kaleckým. Když takto herec ztratil šanci Doberta znovu napadnout, vynahrazuje si svou zášť při každé vhodné příležitosti
97
Sumavsky_upir_tisk.indd 97
20. 5. 2017 22:02:16 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233340