Odkaz slunečnice
na studentech jen frustrovaně kompenzovali svou nemohoucnost a utlačování, jež zažívali doma. Pak přijde gymnázium a pokračuje to dál. Jste souzení a ostouzení za to, že jste nezaběhli stovku dost rychle. Nadávají vám do slečinek a tělocvikář se vám posmívá, chvástá se, kolik ve vašem věku udělal dřepů a sklapovaček. Nemůžete je z ničeho vinit, neuvědomují si, nakolik ovlivňují váš život, ať už pozitivně, nebo negativně. Někteří učitelé však zůstanou ve vašich srdcích a budete si navždy pamatovat jejich slova. To jsou ti, kteří svou práci nedělali jen pro peníze nebo proto, že to zrovna bylo v módě. Dělali to s láskou, a tu také vyzařovali. Na takové budete vždycky vzpomínat. Potom může přijít vysoká škola, chcete-li. Tam nátlak pokračuje. Soudí vás, hodnotí a někdo se může špatně vyspat a jen tak z plezíru se rozhodnout, že dnes zkoušku neuděláte. Někdo se rozhodne, že nebudete pokračovat a školu nedokončíte. Možná jste se učili, vydali ze sebe to nejlepší, ale neumíte to prodat. To ale neznamená, že jste méněcenní. Každá duše si na tento svět přinese do těla určité vlohy a talent. Ne každý je v sobě objeví a ne každý si je uvědomuje. Ale každý z vás má krásnou, čistou, svobodnou duši a každý z vás je v něčem výjimečný. I ten poslední, který před vámi klečí a žebrá o pár mincí. A v životě běží koloběh dál. Váš nadřízený v práci, který ve vás vidí jen mladého zelenáče, co právě nastoupil a neví o životě a práci, kterou má dělat, ani ň, bude rozhodovat o vašem postupu a platu. Frustruje vás to? Ano. Jste hodnocení? Kritizovaní? Sebrali vám radost ze života? Ano. A pak přijde partner a rodinný život a záhy nemáte dost prostředků na uspokojení všech přání a potřeb. Společnost vám ponouká hypotéky, leasingy, můžete mít, na co si vzpomenete. A pak 92
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233307
Bezvýhradná láska
přijde existenční úzkost. Hádky kvůli penězům. Nemáme na to. Na takovou školu nemáme. A vás to trápí, protože dítě má talent. Co na této zemi neustále prožíváte? Je to strach. Strach, že vás nebudou druzí uznávat. Strach, že vás nedocení, že si vás nebudou vážit. Že nezvládnete školu, zaměstnání, samotný život. Kam to spěje? K chorobám. Vaše duše, emoční a mentální tělo křičí skrze to fyzické – jsem tady, děláme něco špatně, napravme to. Křičí skrze choroby, symptomy, bolesti, vysoký tlak, infarkty, mozkové příhody, myomy, cysty, nefunkční orgány. Křičí, abychom něco změnili, nebo to opotřebované, zničené tělo opustili. Proto jsem tolikrát tvrdil, že je svět trestanecký tábor. Přišli jsme sem trpět. Ale nemusí to tak být. Pokud dokážeme vnímat tu magii, to kouzlo všeho, co nás obklopuje, pokud dokážeme být navzdory nebo díky podmínkám, v kterých žijeme, svíčkami, svícny a slunečnicemi, pokud dokážeme skutečně procítit a pochopit, že všechno usměrňujeme my, všechno je to tu kvůli nám a všechno, co nás obklopuje, každou maličkost, jsme si vytvořili sami, pokud to dokážeme pochopit, přijmout a odpustit sobě a svému okolí, tehdy se otevře kontakt mezi naší duší a tělem v tomto životě a těle. A dojde u nás k probuzení. Není to nic velkolepého, magického a záhadného, čeho mohou dosáhnout jen vyvolení. Všichni jsme lidé a všichni toho můžeme dosáhnout.
Seděl jsem po léčení a noční službě vyčerpaný, sám a osamělý na pokoji. Neměl jsem už ani sílu říct si, co učím své pacienty – že nikdy nejsme sami a už vůbec ne osamělí. Vždy jsou kolem nás bytosti, které nám pomáhají, usměrňují nás a podrží v těžkých životních situacích. A samota není osamělost, 93
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233307
Odkaz slunečnice
samotu potřebuje každý – občas být jen sami se svými myšlenkami a poslouchat hlas své duše. Když nemáme komu zavolat, koho pozvat na večeři, nebo s někým cokoliv sdílet, to není osamělost, a není to ani smutné. Osamělostí si to děláme jen my sami. Je to jen naše interpretace a naše vnímání situace. Proto, když nemáte partnera, nebo komu zavolat, vychutnejte si to a využijte tenhle čas správně, k duchovnímu růstu, a vychutnávejte si maličkosti – ptáčka na stromě, motýla, který vám dosedne na prst, nebo i hluk aut na ulici. Nejste osamělí, jen máte dost času na to, abyste partnerovi, který přijde, neodevzdávali své staré rány, bolesti a pocity křivdy. Buďte sami sebou a buďte vy sami celkem, spokojení a plní radosti. Až pak se vám v životě objeví důstojný partner. Jenom když jste spokojení sami se sebou v samotě a prožíváte hlubokou radost z maličkostí, až potom se máte o co podělit s partnerem, a až pak to bude plnohodnotný a naplněný vztah. Protože partner není ani vaším ošetřovatelem, ani psychologem, ani psychiatrem. Není tu proto, abyste mu odevzdali všechny své těžkosti, ale abyste společně oslavovali život a každodenní radosti a samozřejmě i starosti. A ano, muže vás podpořit duchovně, duševně, emocionálně i fyzicky, ale není tu proto, aby vaše bolesti řešil místo vás. Muže vám dát sílu překlenout těžké období, ale neočekávejte, že když pláčete, bude plakat s vámi, a neočekávejte, že za vás bude řešit vaše životní situace. Poskytněte mu radost, lásku, úctu a buďte celiství, potom s vámi bude s radostí a ne proto, že musí. A to je opravdový partner. Lidé hledají ideálního partnera, spřízněnou duši, někoho, kdo je bude ve všem podporovat, a neuvědomují si, že nejdřív by oni měli být ideálními partnery, oni by měli mít vlastnosti, které očekávají od partnera nebo přítele. 94
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233307