Uvádí však mj., že tato profesionální příprava evropských psychologů by měla zahrnovat jak teoretické poznatky, tak dovednosti, kompetence a schopnosti nezbytné pro výzkum (viz též Europsycholog, 2008, s. 40).
SPORNÁ MÍSTA, PROBLÉMY A NÁMĚTY K DISKUSI Každý nový přístup vyvolává smíšené reakce, indukuje u potenciálních uživatelů rozporné postoje. Setkává se s nadšeným přijetím, ale i s nezájmem, někdy odporem či opatrným vyčkáváním. Problém hlubších základů poznávání a dokazování. Ačkoli „medicína založená na důkazech“ funguje už dvě desítky let, neustávají debaty o tom, jak je koncipována a jakými postupy dospívá ke svým důkazům. Výstižný je postřeh M. Loughlina (2002), že „medicína založená na důkazech“ je podobná managementu: zatím je jen určitým přístupem, který byl operacionalizován a technicky realizován dříve, než byl hlouběji odborně propracován, než proběhla jeho vědecká konceptualizace. Pro psychologii z toho plyne určité varování: je třeba se hlouběji zamýšlet nad způsobem poznávání v našem oboru, nad metodologickou kulturou výzkumů, nad mírou zobecnitelnosti získaných výsledků.
Problém stanovení hranice mezi výzkumnými postupy Z věcného pohledu je zajímavá diskuse, která se snaží určit, kudy vést dělicí čáru mezi výzkumnými postupy, jež patří do skupiny vytvářející důkazy a mezi dalšími, alternativními postupy, jež do ní nepatří (např. Tonelli, 2006). Podle Tonelliho vedou k empirickým důkazům jen dva postupy: klinické výzkumy a systematické zobecňování klinických zkušeností. Pokud by se v psychologii preferovaly pouze znáhodněné experimenty a quasi-experimentální výzkumy, byl by to přístup redukující, který by svědčil o „naivním pozitivizmu“. Přílišný akcent na kvantitativní metodologické přístupy by marginalizoval přístupy jiné, zejména kvalitativní, což nelze akceptovat.
Problém kauzálních vztahů Ani uplatnění postupů založených na důkazech nevytváří přes všechny jejich zmíněné přednosti v žádné oblasti lidské činnosti samo o sobě předpoklad vystižení kauzální podstaty vztahů mezi sledovanými proměnnými. Výzkumy zpravidla zjednodušují realitu, sledují jen některé vztahy a jen některé kontexty, zkoumané nejčastěji na úrovni korelačních vztahů.
Problém individuality klienta a zobecnitelnosti specifických poznatků na individuální úrovni Výsledky výzkumných studií, jež mají objektivizovat, obohacovat a korigovat utváření psychologického poznání v rámci psychologie založené na důkazech postihují především obecné 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233062
tendence. Psychologie je však svou podstatou jedinečným vědním oborem, zaměřeným na studium komplexu duševního života člověka, tj. na studium psychických dispozic – funkcí, procesů a stavů, dimenzí, forem a funkcí lidské psychiky. – Především studium prožitkové dimenze lidské psychiky musí respektovat jednak intimitu prožitků a jejich obtížnou sdělitelnost, jednak jejich individuální specifičnost a jedinečnost jejich vzniku, průběhu i výstupů. – Tato skutečnost omezuje „možnost svědomitého, explicitního a rozumného (tj. uvážlivého, přiměřeného) užití nejlepších současných důkazů při přijímání rozhodnutí o péči o klienty či pacienty“. Ani doporučovaná agregace psychologických poznatků prostřednictvím sítě praktiků tento problém zcela neřeší. – Psychologii založenou na důkazech tedy nelze chápat jako jediný správný či neomylný postup: tím není a ani nemůže být.
Problém individuality psychologa Catano (2011) připomíná dvě cenné zkušenosti s uplatňováním „praxe založené na důkazech“ v klinické psychologii. Mohou být varováním pro jiné psychologické obory. Za prvé: účinnost některých intervencí je dána především osobnostními zvláštnostmi toho psychologa, který je aplikoval. V rukou jiného psychologa nemusí fungovat tak dobře. Za druhé: u některých intervenčních postupů může být variabilita mezi různými psychology větší, než variabilita mezi různými postupy, které používají.
Problém ignorování sociálně-kulturního kontextu Medicína má ve srovnání s psychologií tu výhodu, že poznatky o lidském organismu od sub-buněčné úrovně až po orgánové systémy, jakož i poznatky o biochemických, biologických, neurofyziologických, patologických aj. projevech člověka mají obecnější platnost. Zjištění, k nimž badatelé dospějí v experimentech v jedné zemi, se snadněji přenášejí do jiných zemí. Rozdíly dané etnickým, kulturním, náboženským a sociálním kontextem se projevují spíše na vyšší, než orgánové úrovni. Psychologie to má složitější: vliv individuálních a sociálních zvláštností je silnější. Etnický, kulturní, náboženský a sociální kontext se už projeví mnohem výrazněji u klientů, jejich rodinných příslušníků; do hry vstupuje rozdílná podoba a fungování systémů sociální péče, zdravotnictví, školství, poradenství. Je tedy mnohem obtížnější přenášet výzkumné poznatky z jedné země do jiné země, byť byly získány na základě exaktních experimentů.
Problém skryté selektivity Zájemci o hlubší poučení z výzkumných studií a zobecňujících přehledů se s důvěrou obracejí na mezinárodní databáze. Výzkumy, s nimiž se v těchto databázích pracuje, jsou však zatíženy skrytou selektivitou. Nezachycují vše to, co bylo zjištěno v mnoha různých zemích, včetně Evropy (viz např. jasná převaha anglosasské odborné literatury). 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233062
Problém zdánlivé exaktnosti V medicíně založené na důkazech se klade důraz na složité výzkumné projekty, na exaktní srovnávání skupin, na náročné statistické postupy. Přitom naprostá většina lékařů i psychologů-praktiků se nezajímá podrobněji o statistiku, nerozumí matematickým výrazům a mívá averzi k časopiseckým článkům, v nichž dominují exaktní formulace. V reálně praxi se objevují dvě základní aplikační rizika: a) praktici nerozumí podstatě sdělovaných skutečností (a tím i limitům toho, co bylo zjištěno), b) praktici si vyberou z výsledků výzkumu jen to, co se jim hodí, co ladí s jejich názory.
Problém dostupnosti psychologických důkazů Mnozí psychologové ve vyspělých zemích si začínají uvědomovat užitečnost psychologie založené na důkazech. Jsou však dezorientovaní v tom, co si pod tímto pojem přesně představit. Na rozdíl od lékařů má většina psychologů problém, jak se k údajům o „psychologické praxi založené na důkazech“ dostat. Falzonová, Davidson a Bruns (2010) shrnují problémy do těchto bodů: – psychologové v terénu se (na rozdíl od psychologů působících na vysokých školách) jen obtížně dostávají k potřebným databázím; – když se k nim dostanou, neumějí si z nich vybrat tu nejvhodnější; – pokud si vyberou databázi, neumějí v ní efektivně hledat.
Literatura American Psychological Association: Template for developing guidelines: intervention for mental disorders and psychological aspects of physical disorders. Washington, APA, 1995. American Psychological Association: Criteria for the evaluation of treatment guidelines. American Psychologist 57, 2002, s. 1052–1059. APA Presidential task force on evidence-based practice: Evidence-based practice in psychology. American Psychologist 61, 2006, s. 271–285. Catano, V. M.: Evidence-based I-O psychology: Lessons from clinical psychology. Industrial and Organizational Psychology 4, 2011, s. 45–48. Claridge, J. A. – Fabian, T. C.: History and development of evidence-based medicine. World Journal of Surgery 29, 2005, s. 547–553. Eddy, D. M.: Evidence-based medicine: A unified approach. Health affairs (Project Hope) 24, 2005, s. 9–17. Europsycholog. Evropský certifikát z psychologie. Praha, Grada 2008. Falzon, L. – Davidson, K.W. – Bruns, D.: Evidence searching for evidence-based psychology practice. Professional Psychology: Research and Practice 41, 2010, s. 550–557. Chambless, D. L. – Baker, M. J. – Baucom, D. H. et al.: Update on Empirically Validated Therapies II. Clinical Psychologist 51, 1998, s. 3–16. Jarolímková, A.: Evidence-based medicine a její vliv na činnost lékařských knihoven a informačních středisek. Národní knihovna 15, 2004, s. 75–81.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233062