98
Společenská odpovědnost firem společensky citlivých odvětví
prostředí, nebo odbornost a nezávislost. Školitelem může být i nadřízená osoba, která pravidelným školením může upevňovat základní etické hodnoty podniku u svých podřízených. ■■ Pro koho bude program určen? Určen může být pro všechny zaměstnance, nebo například pouze pro vybrané skupiny manažerů, přičemž s vyšší úrovní řízení daných manažerů jeho potřeba nabývá na významu. ■■ Jakých technik vzdělávání či výcviku bude využito? Zvážit je třeba, zda bude zvoleno obecné či konkrétní téma etiky. Dále je třeba stanovit, zda budou upřednostněny tradiční formy výuky, například v podobě přednášek, diskusí či případových studií, či zda bude využito moderních informačních a komunikačních technologií, anebo zda bude aplikována metoda learning by doing, tedy získávání praktických zkušeností při stážích na různých úrovních či útvarech podniku. ■■ Jaká bude délka školení a s jakou frekvencí budou etické programy opakovány a inovovány? Je třeba dbát na průběžné a systematické prohlubování znalostní a vědomostní báze managementu a dalších zaměstnanců. ■■ Jakým způsobem budou prověřovány nově získané znalosti a dovednosti? Prověřovány mohou být například schopnosti zaměstnanců řešit modelové eticky problematické situace, nebo lze internetovou prezentaci spojit s online testováním absolventů kurzu. ■■ Jak bude hodnocena či měřena efektivnost etických programů? Posuzovat je třeba účinnost vzdělávacích a výcvikových programů, a to jak z hlediska samotného procesu realizace daných programů, tak z hlediska jejich dopadů. Přínosy programů etického vzdělávání a výcviku pro podnik spočívají ve včasném uvědomování si etických problémů zaměstnanci a v obohacení zaměstnanců etickými rozhodovacími dovednostmi, které jim umožní nastalé etické problémy řešit. Na druhé straně existují i určitá omezení současné praxe etických vzdělávacích a výcvikových programů. Tyto programy by například měly být rozšířeny v rámci podniků, a to jak směrem nahoru, tak směrem dolů z hlediska jednotlivých hierarchických úrovní, případně by měly být rozšířeny i na partnery mimo podnik. Nevyhovující je často i délka a frekvence kurzů, mnohdy jsou krátké a nepravidelné. Tradiční přednáškové, ale i online metody by pak měly být doplněny efektivnějšími technikami. Zavedeno či zlepšeno by také mělo být hodnocení těchto programů. Pozornost by měla být věnována i novému demografickému složení zaměstnanců, které by se mělo odrazit v obsahu těchto programů. (Weber, 2015, s. 32–39)
6.2.3 Ostatní aktivity etické odpovědnosti firem Mezi další aktivity etické odpovědnosti podniku patří například reportování o etických aspektech a aktivitách podniku, transparentní realizace etického auditu, uplatňování etických vzorů podniku, jmenování důvěryhodné osoby pro oblast etiky (ombuds-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233034
Etická odpovědnost firem
99
mana), vytvoření etického výboru v podniku či provozování linky hlášení neetického jednání.
Etický reporting
Z pohledu komunikace etických aspektů podnikové činnosti směrem k zainteresovaným stranám podniku hraje vedle prezentace etického kodexu významnou roli také etický reporting. Reporting je součástí informačního systému podniku, jehož cílem je pravidelně informovat zainteresované strany o činnostech podniku a jejich dopadech na jeho okolí. Činnost reportování v sobě zahrnuje sběr, analýzu a zpracování dat, jejich úpravu v informace a následnou distribuci získaných informací k různým uživatelům. Podnikové reporty přitom plní dvojí roli, jednak jsou důležitým manažerským nástrojem, který se využívá k měření pokroků a vytváření nových strategií a cílů podniku, jednak jsou komunikačním nástrojem, určeným různým zainteresovaným stranám. Různorodý charakter uživatelů reportů pak s sebou nese požadavek na vytváření více druhů reportů a nárůst nároků na jejich obsahovou a formální stránku. Kvalitně zpracované podnikové reporty by tak měly být obsahově úplné a věcné, přesné, srozumitelné, důvěryhodné, transparentní, spolehlivé, neutrální, formálně vyhovující, porovnatelné a měla by být zajištěna pravidelnost jejich zveřejňování, blíže viz (GRI, 2015, s. 41–42), (Kunz, 2012, s. 125) a (Pavlík, Bělčík a kol., 2010, s. 89–90). Etické reporty poskytují přehled o hodnotách, standardech a normách chování podniku, o mechanismech zajištění etického jednání, včetně mechanismů pro hlášení neetického jednání v organizaci (například linek pro hlášení korupčního jednání, viz dále). Tyto reporty, stejně jako environmentální či sociální reporty, přitom patří mezi nefinanční dobrovolné reporty. Se zpřísňujícími se legislativními nároky na firmy se však mohou i vybrané nefinanční reporty stát pro některé, především velké podniky povinností. Při tvorbě reportů lze využít různé standardy, v oblasti etických reportů jde například o ČSN ISO 26000 – Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti, nebo pokyny pro reportování organizace Global Reporting Initiative (GRI), obsahující pokyny k reportování etického chování či boje proti korupci. Informace o etickém chování podniku mohou být při jejich reportování zahrnuty buď do výročních zpráv podniku, nebo do samostatných výročních zpráv o společenské odpovědnosti; zpracovány však také mohou být do samostatných zpráv o etickém chování podniku. O nutnosti věnovat zvýšenou pozornost vytváření etických reportů či obecně reportů o společenské odpovědnosti v naší zemi pak svědčí výsledky studie, realizované v roce 2015 společností KPMG, analyzující nefinanční reporting u stovky největších firem ve 45 zemích světa. Z té vyplývá, že skoro 75 % analyzovaných firem reportuje o společenské odpovědnosti, přičemž z 250 největších světových firem reportuje o společenské odpovědnosti 90 % z nich. (KPMG, 2015, s. 5) V České republice však zveřejňuje informace o své společenské odpovědnosti pouze 43 % velkých firem, čímž se řadíme k zemím s nejnižším počtem firem reportujících nefinanční ukazatele (Flosman, 2016). Současně celosvětově narůstá počet firem, jež své reporty nechávají
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233034
100
Společenská odpovědnost firem společensky citlivých odvětví
dobrovolně ověřovat nezávislými společnostmi. Zároveň roste i počet firem, které vytváří své reporty podle pokynů organizace GRI. (KPMG, 2015, s. 5)
Realizace etického auditu
Mezi další možné aktivity etické odpovědnosti firem lze řadit realizaci etického auditu. Ten se spolu se sociálním auditem „snaží komplexně analyzovat sociální klima v podniku, čímž poskytuje vedení organizace velmi důležitou zpětnou vazbu a stává se proto nedělitelnou složkou kvalitního etického řízení“ (Kunz, 2012, s. 52). Etický audit je proces, ve kterém auditor zkoumá, měří, vyhodnocuje a reportuje o stavu etické odpovědnosti v podniku či o souladu s informacemi, jež o etických aspektech podnikové činnosti z hlediska hodnot a očekávání zainteresovaných stran podnik o sobě podává. Spolu s audity kvality a bezpečnosti, ekologickým auditem a dalšími patří etický audit do skupiny nefinančních a dobrovolných auditů. Realizován může být jako interní (vnitřní) audit, v takovém případě je auditorem pověřený zaměstnanec podniku. Realizován také může být jako externí (vnější) audit, prováděný najatým auditorem externí organizace, kterou může být jak nezávislá auditorská organizace, tak například auditor najatý zákazníkem podniku. Za hlavní přínosy kvalitně provedeného etického auditu lze podle Putnové a kol. (2013, s. 84) považovat vytvoření konsenzu mezi zainteresovanými skupinami podniku, dále pak odhalení rozporů mezi etikou a morálkou, mezi nástroji a metodami etického řízení či přispění ke zdokonalení podnikatelské strategie a omezení stresových a krizových situací v podniku.
Uplatnění etických vzorů
Významnou roli v oblasti etické odpovědnosti sehrává kultivace prostředí na pracovišti, kterou lze budovat pomocí tzv. etických vzorů. „Etický vzor je konkrétním vzorem pro jednání a chování a jsou u něj zpravidla vyzdviženy ty stránky osobnosti, které jsou v daném společenství nejvíce ceněny, jako například loajalita, tvořivost, čestnost, pracovitost apod.“ (Putnová a kol., 2013, s. 81) Etickými vzory mohou být významné osobnosti či manažeři, kteří jsou morálními autoritami svého okolí. Může jít o historicky významné osobnosti, osobnosti ze současnosti známé široké veřejnosti nebo o současné významné manažery podniku, kteří mají důvěru ostatních zaměstnanců. Manažeři, kteří jsou ostatním zaměstnancům vzorem v rozšiřování a zasazování se o dodržování etických principů, poskytují modelové chování. Prostřednictvím svých znalostí a chování mohou vést zaměstnance podniku k větší motivaci při upevňování standardů etického chování. Etické vzory však nelze zaměňovat s funkcí hrdinů v podnikové kultuře. Hrdiny se mohou stát zaměstnanci například na základě hodnocení měsíčních prodejů (Lukášová a kol., 2004, s. 25). Tito zaměstnanci jsou však hodnoceni pozitivně svým okolím pro vysokou výkonnost, ale nemusí být kladně hodnoceni pro své morální vlastnosti.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233034