Jan Zrzavý / PROČ SE LIDÉ ZABÍJEJÍ
nosti jsme spíše šťastni ve společnosti, kde můžeme osobní zájmy prosazovat bez přílišných konfliktů a pokud možno i ve spolupráci s ostatními. Je ovšem vážná otázka, zda převládnutí skupinově konformních řádných občanů nad sobeckými individualisty je skutečně tou pravou cestou k hezčímu světu. Začíná tu totiž záležet na definici „skupiny“, vůči níž lze být či nebýt konformním; spouští se soupeření mezi členy různých „skupin“. Vracíme se vlastně kruhem zpět – opravdu vyhrávají ty skupiny, jejichž členové spolupracují, pomáhají si a příležitostně jsou ochotni i ke vzájemnému sebeobětování, ale není to proto, že by opomíjeli své individuální sobecké zájmy ve prospěch skupiny; jedinci prostě jenom v konfliktních situacích ochotně tvoří smečky, sekty či partaje, aby na ten konflikt nezůstali sami. Takový sportovní fanoušek je pro svůj klub schopen nemalých obětí; ale už kdysi na konstantinopolském Hippodromu si vzájemná zášť Modrých a Zelených vyžádala desetitisíce obětí. Modří a Zelení byli jistě „týmy“ ovládané společnou ideou i ochotou ke vzájemné pomoci; Modrý by přišel na pomoc Modrému ohroženému Zelenými s nadšením sapéra Vodičky mezi samými Maďary. Přesto se nezdá, že by zrovna takovýto triumf skupinovosti skýtal lidstvu příliš radostné naděje, zvláště když se skupinami, o které tu běží, stanou entity tak brizantní, jako jsou kmeny, náboženské obce, politické strany, národy a rasy.
98
proc se lide zabijeji.indd 98
13/02/2017 12:11:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232888
NĚKOLIK ZAPOMENUTÝCH PŘÍBĚHŮ V létě 1943 v berlínské centrále SS vzklíčilo podezření, nedochází-li snad v německých koncentračních táborech ke zločinům. Protože přirozeně nebylo zcela vyloučeno, že jde o pouhou nepřátelskou propagandu, byla vytvořena zvláštní vyšetřovací skupina pod vedením SS-sturmbannführera JUDr. Konrada Morgena. Speciální pátrací skupiny se rozjely do Osvětimi, Buchenwaldu, Majdanku a Sachsenhausenu, a ačkoli ani vedení táborů, ani sami vězňové nespolupracovali s kriminalisty tak ochotně, jak by se dalo očekávat, brzy se ukázalo, že mnohé zprávy o zločinech v koncentračních táborech byly pravdivé. Kvůli pasivitě táborových správ často nezbývalo než se uchýlit k metodám doslova investigativním – tak například nebylo-li jednou jasné, jakým způsobem byla otrávena nevinná oběť, byla čtyřem válečným zajatcům experimentálně předložena polévka otrávená různými druhy jedů, takže nakonec pravda vyšla při pitvě najevo (dva objekty přežily a musely být oběšeny); protože šlo o vypátrání a potrestání zločinu, nikoli o seriózní vědecký experiment, nelpělo se příliš na statistické průkaznosti výsledků a vyšetřovatelé se spokojili s takto nedostatečným N. Kromě očekávatelných hospodářských deliktů bylo v koncentračních táborech odhaleno i několik tisíc vražd a řada vysoce postavených pracovníků táborů (například buchenwaldský velitel Karl Otto Koch) byla obviněna a odsouzena, a to včetně rozsudků smrti. Nejde teď o to zkoumat, zda, kdo a proč si touto bizarní operací dělal alibi, ostatně do konce války bylo ještě daleko. Historická existence Akce Morgen, stejně jako dokumentární výroky nacistických vůdců, především Heinricha Himmlera (slavné poznaňské projevy 99
proc se lide zabijeji.indd 99
13/02/2017 12:11:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232888
Jan Zrzavý / PROČ SE LIDÉ ZABÍJEJÍ
z října 1943, kde opustil tradiční nacistickou tajnosnubnost a promluvil k elitě SS otevřeně, snad aby si – po nedávné deklaraci Spojenců o bezpodmínečné kapitulaci Německa – nikdo nemohl být jist, že se z toho dostane se zdravou kůží, bude-li svolný ke kompromisům; výjimečně se navíc zachovaly zvukové záznamy), naznačují, že základní motivací byla upřímná obava o morální čistotu nacistických kádrů. Poté, co se stal Himmler říšským vedoucím SS, začal realizovat svůj plán na přetvoření této původní Hitlerovy ochranky v základ budoucí elity národa. Však se také intelektuální elita národa (zvláště právníci) do oddílů SS ve 30. letech hrnula a vtiskla jejich akcím přízračně technokratický charakter, nápadně odlišný od pouličních rowdies z oddílů SA (teprve mnohem později, během války, vznikaly jevy tak bizarní, jako byla jednotka Zbraní SS „Handschar“, složená z velké části z bosenských Muslimů, či ještě bizarnější Britské svobodné sbory o celkové síle 27 bojovníků). Součástí této elitnosti byla samozřejmá ochota plnit rozkazy z vyšších míst, ale také schopnost při tom nezhrubnout, nekrást, zůstat slušnými lidmi, správnými otci dítek a milovníky vážné hudby. Jak Himmler výslovně prohlašoval, vyhlazení nižších ras je těžký a odporný úkol, který na sebe mužové SS vzali z lásky a odpovědnosti k národu, přičemž národ o této oběti zatím ani nemá nic vědět. „Mám na mysli evakuaci Židů, vyhlazení židovského národa. Většina z vás ví, jaké to je, když vedle sebe leží 100, 500 nebo 1000 mrtvol,“ pravil Reichsführer-SS v Poznani (pietně ponechávám velké Ž ve slově „Žid“, on by to tak chtěl). „A tohle vydržet a přitom – nehledě na občasné lidské slabosti – zůstat slušnými, nás učinilo tvrdými.“ A zase obsedantní téma židovského majetku a esesácké čistoty: „Majetky, které Židé mají, jsme jim vzali a… tyto majetky jsme do posledního odevzdali říši, státu. Nic z toho jsme si nevzali. Kdo si z toho vezme byť jen marku, propadne smrti. Někteří muži SS, kteří tento rozkaz porušili, nebylo jich ale mnoho, budou usmrceni. Nemilosrdně! My máme morální právo… tento národ, který nás chtěl zabít, vyhladit. Nemáme ale právo obohatit se třeba jen kožišinou, jedinou markou, 100
proc se lide zabijeji.indd 100
13/02/2017 12:11:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232888