98
Makroekonomie
6. Peníze a trh peněz „Je možné, že peníze nejsou tím, co způsobuje, že svět se otáčí, avšak rozhodně se samy kolem světa otáčejí. Kdyby se tento pohyb zastavil, zastavilo by to pohyb zboží z míst, kde bylo vyrobeno nejlaciněji, do míst, kde po něm nejsilněji touží.“ Tod D. Buchholz Náš dosavadní pohled na makroekonomické procesy nebyl kompletní, neboť jsme do něj nezahrnuli problematiku peněz. Nyní tento nedostatek napravíme a z peněz učiníme ohnisko naší pozornosti. Vstupujeme do kapitoly, bez jejíhož prostudování není možné plně pochopit peněžní (monetární) politiku, se kterou se seznámíme v kapitolách 9. a 14. Je to dáno tím, že pojednává právě o penězích, přesněji řečeno o peněžní teorii, která se vyznačuje značnou pluralitou názorů.
6.1 Peněžní a reálná ekonomika Vznik peněz a rozvoj peněžního oběhu vedl k tomu, že ekonomika nabyla rozdvojené podoby. Stala se současně ekonomikou reálnou, v níž jsou kombinací výrobních faktorů produkovány užitečné výrobky či služby, a ekonomikou peněžní, představovanou penězi v nejrůznějších jejich formách a utvářením cen.43 Obě strany ekonomiky jsou spolu propojeny a vzájemně na sebe působí. Dodejme, že peněžní ekonomika není o nic méně skutečná než ekonomika reálná. Bezprostředně jsou pro nás důležitější reálné procesy výroby a spotřeby. Bez peněžních procesů by však reálné procesy nemohly být organizovány a uskutečňovány tak, jak to vidíme kolem sebe. Vezměme jako příklad peníze v úloze měřítka cen a účetní jednotky: peněžní procesy tím, že utvářejí peněžní cenu všech statků a výrobních faktorů, směňovaných v průběhu reálných procesů, nám umožňují měření každého procesu v peněžní (hodnotové) podobě a tím i následné srovnávání jejich efektivnosti. Představme si, kolik cen každé komodity by existovalo, kdyby byly komodity srovnávány navzájem bez peněžního zprostředkování. I
Ne vždy byla úloha peněz doceňována. Skutečnost, že vábení peněz často vedlo lidi ke společensky nežádoucím snahám a činnostem, provokovala snahy o odstranění peněz. Bylo tomu tak u prvotních křesťanů, českých husitů, ruských bolševiků v období „válečného komunismu“, čínských komunistů v období komun v 50. letech 20. století a v řadě dalších případů. Nikdy se nepodařilo ideu bezpeněžního úspěšného hospodářství uskutečnit. I
Dříve než se pokusíme analyzovat úlohu peněz v makroekonomických souvislostech, musíme si ujasnit, co penězi rozumíme. 43
Můžete se setkat i s rozlišením ekonomiky na „reálnou“ a „symbolickou“. Označení ekonomiky za „symbolickou“ může vyvolávat představu, že jde jen o nějaký pasivní odraz skutečného hospodářství, a proto upřednostňujeme přívlastek „peněžní“.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232879
Peníze a trh peněz
99
6.2 Peněžní agregáty Penězi se svého času stávala nejrůznější zboží, která byla schopna plnit úlohu všeobecného ekvivalentu, zprostředkujícího směnu. A tak se penězi stávaly lastury, plátno, kožešiny, rýže, dobytek, koření, střelný prach a podobné komodity.44 Koneckonců se dle definice peněz může stát penězi cokoliv, co je lidmi akceptováno jako peníze, tzn. je to všeobecně přijímáno jako prostředek směny nebo jako platební prostředek. V dnešní době se s tak zvláštními podobami peněz setkáváme jen výjimečně. Přesto ani dnes nejsou penězi jen korunové bankovky a mince, které máme v kapse nebo v peněžence. Z každodenní zkušenosti víme, že jako peníze slouží nejen hotovostní peníze (bankovky a mince), ale i naše vklady (depozita) na účtech v peněžních ústavech. Některé vklady můžeme použít k platbám bez větších problémů jen tím, že vypíšeme šek nebo předložíme platební kartu. Jiné vklady však můžeme k platbám použít až po uplynutí lhůty, na kterou jsme do peněžního ústavu naše peníze uložili. Některá naše aktiva, jak víme z teorie a praxe portfolia, mohou mít podobu nejrůznějších cenných papírů. I ty můžeme, je-li to třeba, prodat a získané prostředky použít k placení. Rozmanitost prostředků, schopných plnit peněžní funkce, ztěžuje definování toho, co jsou peníze a případně toho, co již penězi není. Přesto se však problému vymezení peněz při uvažování o makroekonomické funkci peněz nemůžeme vyhnout. Již k tomu, abychom se mohli zabývat důležitým makroekonomickým problémem, kterým je otázka, kolik peněz má v ekonomice působit a jak peněžní zásoba ovlivňuje ceny, potřebujeme si vyjasnit, co za peníze považujeme. V makroekonomii sledujeme především celohospodářskou funkci peněz, avšak s vědomím, že poptávka po penězích a jejich nabídka jsou do značné míry určovány mikro ekonomicky. Podle toho, v jaké souvislosti o penězích uvažujeme, rozlišujeme peníze v různě širokém pojetí. Důsledkem takového rozlišování je existence několika peněžních (monetárních) agregátů, které se liší stupněm likvidity peněz, jež jsou do nich zahrnovány. Likviditou rozumíme stupeň připravenosti aktiv k platbám. Rozlišování peněz podle rychlosti a nákladů, s jakými se mohou reálně uplatnit na trhu, má pro makroekonomické analýzy velký význam, neboť národohospodářský účinek různě likvidních peněz je rozdílný. Nejčastěji používanými peněžními agregáty jsou agregáty M1, M2 a M3. M1 – agregát „úzké peníze“ zahrnuje: a) Hotovostní oběživo (bankovky a mince) v oběhu. Bankovky a mince v trezorech bank jsou rezervami, neobíhají, nejsou tudíž v pravém slova smyslu oběživem. b) Netermínované vklady, které lze okamžitě převést na oběživo nebo použít k bezhotovostní platbě. Těmto vkladům říkáme také „vklady na požádání“. M1 = oběživo a vklady na požádání Píšeme-li v souvislosti s peněžními agregáty o vkladech, rozumíme jimi i vklady v takových cizích měnách, jež jsou velmi blízkými substituty aktiv v českých korunách. Proč do peněžní zásoby zahrnujeme mince a bankovky, to je jasné i laikovi. Proč ale mezi peníze zahrnujeme vklady na netermínovaných účtech v bankách? Protože nás s ohledem na finanční stabilitu zajímá výše částky, za kterou mohou v určitém okamžiku všechny 44
Podrobněji je o vývoji a funkcích peněz pojednáno v učebnici Mikroekonomie (Grada Publishing 2010 a 2013).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232879
100
Makroekonomie
ekonomické subjekty nakupovat zboží na trhu. A vklady na netermínovaných účtech jsou vysoce likvidním aktivem, neboť je lze přímo použít k některým nákupům placeným šeky nebo platebními kartami, a lze je také velmi rychle proměnit v oběživo. M2 – agregát označovaný jako „střední peníze“ zahrnuje agregát M1, tzn. úzké peníze a navíc termínované vklady se splatností do dvou let a vklady s výpovědní lhůtou do tří měsíců. To znamená, že: M2 = M1 + termínované vklady K termínovaným vkladům jsou řazeny vklady, jejichž čerpání je ujednáno buď k pevně stanovenému datu, nebo po uplynutí určité výpovědní lhůty. Tyto prostředky nemohou být použity k platbám bezprostředně či v libovolném čase, avšak mohou být v „peníze“ přeměněny v budoucnu. Proto také bývají termínované vklady označovány jako „quasi peníze“, resp. „téměř peníze“ (near money). Hranice mezi vklady netermínovanými a termínovanými je v dnešní době velmi prostupná a to zejména tehdy, když klient má oba typy svých vkladů v jedné bance. Prostředky se poměrně snadno přemísťují z jednoho typu účtu na druhý, někdy jen pomocí tlačítka bankomatu. Proto je nejčastěji používaným agregátem M2, neboť zahrnuje oba typy vkladů a jeho výše je proto stabilnější. M3 – agregát „široké peníze“ zahrnuje agregát M2, tzn. střední peníze a některá obchodovatelná aktiva s vysokou mírou likvidity, které je možné považovat za blízké substituty netermínovaných vkladů. Na hotovost mohou být převedeny například obligace (dluhopisy), zejména státní, o které je zpravidla velký zájem, neboť se jim více důvěřuje.45 Nicméně toto převedení (konverze) vyžaduje podstoupit určité operace, které je možné uskutečnit jen tehdy, jsou-li otevřeny banky nebo burza cenných papírů. Navíc je zde riziko ztráty, neboť jednáme-li pod tlakem času, nemáme zpravidla možnost hledat optimálního kupce. Agregát M3 tím, že obsahuje více kategorií likvidních aktiv, jež jsou vzájemně zastupitelné, je méně ovlivňován převodem peněz z jedné kategorie do jiné, což je v dnešní době relativně snadné. Proto je tento indikátor peněžní zásoby považován za stabilnější než agregáty M1 a M2.46 Obr. 6.1 zobrazuje schéma struktury peněžní zásoby. Z definice jednotlivých peněžních agregátů plyne, že M1 < M2 < M3. Poznamenejme ještě, že v obsahu jednotlivých agregátů existují mezi zeměmi dílčí rozdíly, způsobené rozdíly v metodice výpočtu. I
Může vyvstávat otázka, jaký vztah k nabídce peněz mají platební karty. Platební karty nejsou součástí peněžní nabídky, neboť představují jen techniku platby, tak je tomu u debetních karet, nebo techniku odkladu platby, jako je tomu u karet kreditních. Použijeme-li debetní kartu, pak pouze peníze převádíme z našeho účtu na účet jiný. Součástí peněžní nabídky jsou peníze uložené na účtu, na jehož základě byla karta vydána. U kreditní karty je situace poněkud odlišná, neboť součástí peněžní zásoby jsou peníze banky, která držiteli kreditní karty poskytuje úvěr. Koupíme-li si jízdenku na vlak pomoci kreditní karty, zaplatí banka, jež kartu vydala, pohledávku Českým drahám. Později ji budeme muset zaplatit bance – i s úrokem. I
45
Zkušenosti, zejména s řeckými státními obligacemi, tuto důvěru poněkud oslabily.
46
Někdy jsou používány ještě šířeji pojaté peněžní agregáty – M4, M5. Jejich výklad přenecháváme učebním textům specializovaným na finanční problematiku.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232879