Pokud přeneseme dialektický proces myšlení do skutečnosti, je možné tvrdit, že právě samotný předmět zkoumání, život, je dialektickou podstatou a že myšlení si musí přivlastnit jeho strukturu. Život samotný překračuje protiklady mechanicismu a vitalismu, preformace a epigeneze a pokračuje dál do teorie života. Porozumět vitalitě vitalismu znamená pustit se do zkoumá ní smyslu vztahů mezi životem a vědou z obecného hlediska, zvláště pak mezi životem a vědou o životě. Vitalismus, tak jak byl definován Barthezem, lékařem z Montpellierské školy v 18. století, se výslovně odvolává na hippokratovskou tradici, a tento původ je bezpochyby důleži tější než původ aristotelský, neboť ačkoli si vitalismus od aris totelismu často půjčuje mnoho termínů, udržuje si vždy ducha hippokratismu. V tomto smyslu Barthez píše: Vitálním principem člověka nazývám tu příčinu, která plodí všechny jevy života v lidském těle. Název této příčiny je poměrně nedůležitý a je možné ho zvolit libovolně. Jestliže dávám přednost názvu vitál ní princip, činím tak proto, že nevyvolává tak omezující představu jako Hippokratův impetus faciens (τὸ ἐνορµών), nebo další názvy, kterými byla příčina funkcí života označována.2
Má určitý význam považovat vitalismus za biologii lékařů, kteří nedůvěřují omezeným účinkům léčiv. Hippokratovská teorie o natura medicatrix přisuzuje v oblasti patologie větší vý znam reakci a obraně organismu než samotnému chorobnému agens. Umění prognózy zde získává navrch nad uměním dia gnózy, na němž závisí. Je stejně důležité předpovídat průběh nemoci jako určit její příčinu. Terapie zahrnuje jak opatrnost, tak odvahu, protože prvním mezi lékaři je příroda. Vitalismus a přírodní léčitelství od sebe nelze odloučit. Vitalismus v me dicíně je tedy výrazem jisté, musíme říci, instinktivní nedůvěry vůči moci techniky nad životem. Vitalismus je výrazem důvěry živé bytosti v život, shody života se sebou samým v lidské by tosti, která si je vědoma svého žití. 2
P. J. Barthez, Nouveaux éléments de la science de l’homme. Paris, Goujon et Brunet 1806.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232781