Zmizelý (Ukázka, strana 99)

C. L. Taylor „Fajn. Hlavně klídek.“ „Počkejte ještě. Nejsou tady v okolí jiné squaty? Můj syn –“ Ani mě nenechá domluvit, vystrčí mě ven a přirazí mi dveře před nosem.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232740

16. kapitola

„No do háje, holka moje zlatá.“ Liz mě pevně obejme a pak mě od sebe odtáhne na délku paže, aby si mě prohlédla od hlavy k patě. „Hrozně se o tebe bojím. Cos to sakra pro­ váděla?“ Chci odpovědět, ale moje nejlepší kamarádka mě před­ běhne. „Pojď dál a koukej mi všechno povědět. Mám tento­ krát radši zamknout dveře? Jestli se mi zas pokusíš zdrhnout, tak přísahám, že tě složím jako ragbista. Během posledních pár dnů jsem spořádala tunu čokolády, takže mám hmot­ nostní převahu!“ Sedíme v Lizině kuchyni už deset minut. Co jsem překro­ čila práh, nezavřela jsem pusu. Když se konečně odmlčím, abych nabrala dech, Liz se na mě užasle podívá vykulenýma očima. „A to všechno se stalo během posledních pár dnů?“ Přitakám. „Proč jsi za mnou nezašla? Jsem ráda, žes mi poslala tu textovku, že jsi v pořádku, ale prokristapána, ženská, vždyť 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232740

C. L. Taylor bydlíš hned vedle. Mohla ses u mě zastavit. Když mi Mark s Jakem řekli, že jsi zmizela, byla jsem bez sebe strachy. Dáva­ la jsem si to za vinu. Kvůli těm podělaným novinám.“ „Já vím.“ Natáhnu se přes stůl a překryju jí ruce dlaněmi. „Mrzí mě to. Měla jsem za tebou zajít dřív, ale je to... všechno je to... připadá mi, že z toho blázním. Jinak to popsat nedo­ kážu. Že přicházím o rozum.“ „Takhle by na tom byl každý, zlato. Každý ve tvojí situaci.

Ale vezmi si k srdci jedno: už sama nikam nechoď. Nech to na policajtech. V tom squatu se ti mohlo něco stát. Mohli tě oloupit nebo bůhvíco horšího.“ „Nebyli takoví.“ „Víš to jistě? Lidi se umějí přetvařovat, Claire. Nesmíš být přehnaně důvěřivá.“ „Nejsem důvěřivá.“ „Ale jsi.“ „Potřebuju Billyho najít. Kdyby zmizel Caleb, taky bys udělala, co se dá, abys ho našla. Čekala jsem půl roku, jestli ho policie vypátrá, ale už toho mám dost. Musím ho najít.

Nemůžu prostě jen dřepět doma za zadku. Jenže ať jdu, kam jdu, vidím ho všude. Úplně všude...“ Stáhnu ruce zpátky a podepřu si čelo pěstmi. Najednou na mě dolehne vyčerpání. Už nevím, co si mám myslet.

A co mám dělat. Kdykoli mi připadá, že jsem nalezení Bil­ lyho o krůček blíž, vzedme se ve mně naděje. Jenže vzápětí se rozpadne v prach. „Zhluboka dýchej.“ Slyším, jak Lizina židle vrže po pod­ laze, a vzápětí ucítím její ruce na zádech. Dlaněmi mi v kru­ zích masíruje záda, jako jsem to dělávala dětem, když byly malé a něco je rozrušilo. „Zhluboka dýchej, Claire.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232740