který má na oddělení psychiatrické léčebny cenu zlata – tón prostého respektu mezi sobě rovnými. Hrůza pociťovaná z odpovědnosti, kterou to přinášelo, se mísila s něčím novým. Byla to radost.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232647
Kapitola dvanáctá
„P
ořád se mi vrací něco z jednoho nedávného sezení,“ poznamenala doktorka Friedová. „Mluvila jsi o tom, že ta nemoc je jako vulkán, a říkala jsi, že tvá sestra bude muset sama ozdobit její úbočí. Víš, co nám teď říkáš? Ty skutečně nevidíš, že ti bohové a ďáblové, celý ten tvůj Yr, je tvůj vlastní výtvor?“ „Takhle jsem to vůbec nemyslela!“ vybuchla Debora a odtáhla se; stále slyšela, co Kolekt celé roky omílá: Vypadni z toho; všechno to je v tvé mysli. „Yr je skutečný!“ „Vůbec nepochybuju, že pro tebe skutečný je, ale zdá se, že říkáš ještě něco jiného – že ta nemoc stojí stranou od příznaků, které se za ni často chybně považují. Copak neříkáš, že příznaky se té nemoci týkají a že se k ní vztahují, ale že přesto ty dvě věci nejsou totéž?“ „To je pravda.“ „V tom případě chci, abys mě vzala znovu zpátky do své minulosti, do doby, než byla ta úbočí ozdobena, a aby ses se mnou podělila o pohled na samotný vulkán.“ Spatřila zděšený výraz a dodala: „Ne na celý najednou; pokaždé jen na kousek.“ Prošly přes Velké Podvody, a také přes mnoho malých, kterým se v životě nelze vyhnout, které však – vzhledem k Debořiným pocitům a názorům – zdánlivě ukazovaly cestu ke zkáze stejně významně, jako kdyby byly součástí nějakého plánu, tajného žertu, který každý znal, ale nikdo ho nepřipouštěl. Po měsících psychoterapie Debora začínala zjišťovat, že existuje mnoho důvodů, proč ji svět děsí. Stín dědečka-zakladatele dynastie se stále ještě temně vznášel nad všemi domy jejich rodiny. Často se znovu vracela do minulosti a slýchala známý dědečkův hlas: „Být druhá ve třídě nestačí; musíš být první.“ „Jestli ti někdo ublíží, nikdy nebreč, ale směj se. Nikdy jim nesmíš ukázat, že se tě to dotýká.“ 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232647
Tohle všechno směřovalo proti usměvavým účastníkům tajného žertování. Hrdost je určitě schopnost zemřít v krutých mukách tak půvabně, jako by to člověk dělal každý den. I jeho hrdost na ni byla plná zloby. „Jsi chytrá – všem jim ukážeš!“ Brousil její jazykový vtip na svém vlastním a jásal nad jeho ostřím; o ženách se přitom vyjadřoval jako o kravách a slepicích a Deboru dost hrubě pohlavkoval, protože jako žena vyroste zbytečně. Přitom právě ona se bude muset utkat s celým světem bláznů a nevděčníků, a přestože je žena, bude muset vyhrát jeho boj: prastarý mystický boj chromého přistěhovalce s dávno zemřelým lotyšským hrabětem. Tam, kde Debora vyrůstala, američtí židé v té době stále ještě sváděli staré boje, před nimiž o pouhých pár let dříve uprchli z Evropy. A pak tu byly novější boje, které vypukly, když nacisti procházeli Evropou a vyřvávali nenávist po Americe. Ve větších městech pořádal Bund demonstrace a pochodňové průvody proti synagogám a místním židům, kteří se odvážili vyjít mimo ghetta. Debora se pamatovala na dům Blauových politý barvami a na chcíplé krysy páchnoucí vedle ranních novin, které psaly o českých židech prchajících k polským hranicím, kde do nich „svobodymilovní“ Poláci stříleli. Věděla toho o nenávisti hodně a suroví kluci ze sousedství ji několikrát napadli, ale dědeček jenom vítězoslavně prohlašoval, jako by v tom viděl jakýsi nejasný důkaz: „Je to závist! Nejlepším a nejchytřejším vždycky závidějí. Choď zpříma a nedopusť, aby poznali, že se tě to dotklo.“ A pak, jako by se ta nenávist ukrývala za žertem, dodával: „Však ty jim ukážeš! Jsi jako já. Jsou to všechno blázni – jednou jim ukážeš!“ To, co jim měla „ukázat“, byl zvěstovatel, podvodník, svůdce: její vlastní předčasná vyspělost. Narážka, že z ní jednou bude „někdo“, zřejmě dělala starému pánovi dobře. Po dlouhou dobu používala svůj břitký vtip jako zbraň, kterou udivovala a ohromovala dospělé ve svém ozbrojeném příměří se světem, ale nikdy ani na okamžik neoklamala své vrstevníky. Mladí ji prokoukli a poučeni svým vlastním strachem se ji vydali zničit. 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232647