AGENT JFK – NENÍ KRVE BEZ OHNù Byla to zoufalá akce s nesmírným počtem očekávaných obětí, ale nic jiného nezbývalo. Císař Francouzů pozoroval pohyb vybraných mužů v útočícím valu těžkého jezdectva. Z jednolité hradby lidských a koňských těl se oddělily dvě trojice jezdců. Bonaparte bezděky sevřel ruce v pěst. Z plného srdce přál těm dvěma odhodlaným, bláznivým mužům úspěch. Vedle něj stála sličná komtesa de Villefort a přála si něco mnohem prostšího: Hlavně ať to ti dva blázni přežijí! JFK se řítil vpřed společně se seržantem Flambeauem a dalšími dvěma důstojníky granátnického pluku. Na sedlech koní měli připjaté kožené brašny s ničivým obsahem a v očích se jim zrcadlila smrt. Byli to muži zvyklí na „starou dámu s kosou“, v putykách při ryčných pitkách se jí vysmívali a v noci se jí omlouvali – a časem se naučili žít v její bezprostřední blízkosti. Německý tank s číslem 033 začal pálit z těžkého kulometu na jízdu zprava, jenže původně ohlášený souvislý val útočící jízdy se kulometčíkovi doslova rozprchl před křížovým hledím zaměřovače. Soustředil se tedy na likvidaci jednotlivých jezdců a přitom stále tiskl spoušť. „Ty idiote!“ zařval na něj velitel třiatřicítky a hodil po snaživém střelci vlastní koženou přilbu. „Víš přece, že tady nám nikdo další náboje nedoveze! Střelivo nám musí vydržet aspoň na čtyři hodiny! Tak zněl rozkaz!“ Střelec souhlasně přikývl a začal střílet krátkými dávkami. Pomalu přejížděl palebné pole zaměřovačem a sestřeloval koně a jezdce jako na pouťové střelnici. Zasažených však bylo s ohledem na množství výstřelů docela málo. Desítky dalších jezdců ozbrojených šavlemi a mušketami se blížily k tanku. Střelec se usmál. Nebylo nic jednoduššího, než ty primitivy na koních rozstřílet na kusy u samého tanku. Vincent Vega cválal se svým ryzákem k tanku s číslem 115. Blížil se k němu oklikou, hlavní sled jízdních eskadron totiž útočil na hřmící stroj z protilehlých stran. Vega pohlédl na dva granátníky, jež cválali na koních těsně vedle něho.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232643