Vallence mu věnovala smutný úsměv, zavrtěla hlavou a pohladila ho po tváři. Garian se na ni díval s jemným, milujícím výrazem a Val měla v tu chvíli pocit, že jí pukne srdce tím obrovským přívalem emocí, který tenhle jediný pohled způsobil. Tolik ho milovala. Víc než cokoliv jiného. Víc než svůj vlastní život. Přisunula se k němu blíž a jemně ho políbila na rty. Garian tiše vzdychnul a zavřel oči. Tiskl své rty na její v pomalém, něžném polibku. „Vyšší koeficient,“ zamumlal najednou Jakub a Val s Garianem strnuli. „Chce to vyšší koeficient.“ Oba se podívali za Jakubovým hlasem. Jakub ležel se zavřenýma očima a neklidně se otočil na bok. „Už zase nemají čerstvý chleba,“ dodal. Val pevně sevřela rty, aby nevyprskla smíchy. „To je dobré vědět,“ poznamenal s úsměvem Garian a pohladil Val po tváři. „Pokračování příště. Měli bychom si odpočinout.“ Vallence s povzdechem pokývala hlavou a znovu si lehla – tentokrát těsně k němu. Garian se přetočil na bok a jednou rukou ji objal. Val zabořila nos do jeho kůže na krku a zhluboka vdechovala jeho vůni. Vzbudil ji ten samý sen jako vždycky. Probudila se s prudkým trhnutím, když jí ve snu Aggsonova čepel projela srdcem. „Val?“ zašeptal jí do ucha starostlivě Garian a stiskl ji pevněji v náručí. Vallence otevřela oči, uvolnila se z jeho sevření a posadila se. Přestože byla úplně vzhůru, žaludek jí svíral tísnivý, alarmující pocit. Cítila se dezorientovaně. Sen se zdál reálnější než kdy dřív. Jako by to ani sen nebyl.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232579
Kolem se na zemi povalovala hustá mlha a nebe bledlo blížícím se svítáním. Její oči okamžitě přeskočili na hromadu pokrývek za Sorenem, který tvrdě spal několik metrů od nich. Několikrát zamrkala, aby se ujistila, že ji rozespalé oči nematou a pokrývky jsou opravdu prázdné. „Aggson,“ vydechla. Ona i Garian byli v okamžiku na nohou a během několika dalších vteřin připraveni vyrazit. Val věnovala jeden váhavý pohled Draganovi, který stále klidně oddechoval v hlubokém spánku, ale nakonec jen kývla hlavou. „Pojďme.“ Neslyšně se rozeběhli podél kamenné zdi směrem, kterým věděli, že leží vchod do labyrintu. Mlha byla tak hustá, že nebylo vidět na víc než dva metry. Proto je trochu překvapilo, když se před nimi náhle ve zdi objevil veliký klenutý vchod. Labyrint za ním nebylo kvůli mlze vidět. Val to připomínalo pohled do otevřené Brány – jediný rozdíl byl v tom, že prázdnota za Bránou byla černá, zatímco ta zdejší bílá. Najednou měla strach. Co když se její sen opravdu vyplní? Nemohla se ubránit panickému sevření žaludku, když pomyslela na okamžik, kdy Aggsonova čepel pronikla do jejího srdce. Jak dobře ten okamžik znala. Co když to nebyl žádný symbolismus? Co když Aggson opravdu využije situace a zabije ji? Najednou si nebyla jistá, jestli nedělá obrovskou chybu. Proč ho vlastně následuje? Neměla by se otočit a utíkat daleko odsud místo snahy překazit Aggsonovy plány zabít kněžku? Ale Charles přece potřebuje, aby ona převzala Ilyaninu moc. Aggson přece nepůjde proti plánům svého velitele. Pokud o nich ví…
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232579
Stála jak zmrazená s úzkostným pohledem upřeným do mlhy před sebou. Garian se k ní otočil a pevněji stiskl její ruku ve své. „Val, jsi si jistá?“ Vallence se na něj nešťastně otočila, ale než stačila odpovědět, ozvaly se jim za zády kroky. „Kam si myslíte, že jdete?“ Ona i Garian se otočili a stanuli tváří v tvář Sokolovi a drobné ženě se zrzavými vlasy, která na ně mířila samostřílem. „Musíme jít dovnitř,“ řekla Val spíš pro sebe než v odpověď na Sokolovu otázku. Sokol udělal ještě krok blíž (Garian se ochranitelsky předsunul mírně před Vallence) a s tváří zcela bez výrazu zavrtěl hlavou. „To si nemyslím. Dohoda princů je jasná. Nikdo kromě nich nevstoupí do Chrámu.“ „A my dohodu respektujeme,“ ujistil ho Garian klidným, ale dominantním hlasem. „Chceme vejít dovnitř, abychom přivedli někoho, kdo ji porušil.“ Sokol se sotva znatelně ušklíbl. „Opravdu?“ zeptal se s náznakem jízlivosti, dávaje najevo, že Garianovu vysvětlení absolutně nevěří. „A kdo to má být?“ Val se na Gariana podívala a všimla si, že i on pevně sevřel čelisti v nesouhlasu. „Špinavé prádlo se pere doma,“ řekl Lovell nakonec. „To by mohl říct každý,“ odpověděl Sokol. Val pustila Garianovu ruku a přes jeho nesouhlasný pohled udělala k Sokolovi pár kroků.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232579