Vallence mu věnovala smutný úsměv, zavrtěla hlavou a pohladila ho po tváři. Garian se na ni díval s jemným, milujícím výrazem a Val měla v tu chvíli pocit, že jí pukne srdce tím obrovským přívalem emocí, který tenhle jediný pohled způsobil. Tolik ho milovala. Víc než cokoliv jiného. Víc než svůj vlastní život. Přisunula se k němu blíž a jemně ho políbila na rty. Garian tiše vzdychnul a zavřel oči. Tiskl své rty na její v pomalém, něžném polibku. „Vyšší koeficient,“ zamumlal najednou Jakub a Val s Garianem strnuli. „Chce to vyšší koeficient.“ Oba se podívali za Jakubovým hlasem. Jakub ležel se zavřenýma očima a neklidně se otočil na bok. „Už zase nemají čerstvý chleba,“ dodal. Val pevně sevřela rty, aby nevyprskla smíchy. „To je dobré vědět,“ poznamenal s úsměvem Garian a pohladil Val po tváři. „Pokračování příště. Měli bychom si odpočinout.“ Vallence s povzdechem pokývala hlavou a znovu si lehla – tentokrát těsně k němu. Garian se přetočil na bok a jednou rukou ji objal. Val zabořila nos do jeho kůže na krku a zhluboka vdechovala jeho vůni. Vzbudil ji ten samý sen jako vždycky. Probudila se s prudkým trhnutím, když jí ve snu Aggsonova čepel projela srdcem. „Val?“ zašeptal jí do ucha starostlivě Garian a stiskl ji pevněji v náručí. Vallence otevřela oči, uvolnila se z jeho sevření a posadila se. Přestože byla úplně vzhůru, žaludek jí svíral tísnivý, alarmující pocit. Cítila se dezorientovaně. Sen se zdál reálnější než kdy dřív. Jako by to ani sen nebyl.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232579