městeček a vesnic. Pomocí šetrných technologií chtěl vybudovat novou zemědělskou společnost. „Je doma?“ zeptal se Pchan Šen Jü-fej a ukázal na dům. Šen Jü-fej neodpověděla, jen mu zastoupila cestu. „Musím ho varovat. Vás oba. Nenuťte nás k tomu.“ Pchan Chan mluvil ledovým hlasem. Šen Jü-fej zavolala na Wangova taxikáře: „Můžete jet.“ Taxikář nastartoval a další konverzaci obou členů Hranic poznání přehlušil motor. Wang se ve voze ohlédl a viděl, že Šen Jü-fej Pchan Chana dovnitř nepustila.
* Wang se domů vrátil až po půlnoci. Když vystoupil z taxíku, zabrzdil vedle něj černý Volkswagen Santana. Řidič stáhl okénko, ze kterého se vyvalil hustý dým. Po chvíli se z oblaku vynořilo Ta Š’ovo zavalité tělo. „Profesore Wangu! Akademiku Wangu!11 Jak se daří?“ „Vy mě sledujete? To nemáte nic lepšího na práci?“ „Vy mi křivdíte. Mohl jsem kolem vás jen projet, ale já jsem zastavil a pozdravil vás. Jak se říká, nevděk světem vládne.“ Ta Š’ se na něj uličnicky zazubil, jak to měl ve zvyku. „Tak co? Natrefil jste tam na nějakou užitečnou informaci?“ „Jasně jsem vám řekl, že už vás nechci vidět. Nechte mě, prosím, na pokoji.“ „Jak je libo.“ Š’ znovu nastartoval. „Děláte, jako by mi záleželo na těch přesčasech, které za tohle beru. Radši bych seděl doma a koukal na fotbal.“
* 11 Odkaz na Wangův status člena Čínské akademie věd.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232520
Když se Wang vrátil domů, jeho žena už spala. Slyšel, jak se převaluje v posteli a mluví ze spaní. Z manželova podivného chování určitě měla noční můry. Wang polkl pár prášků na spaní, lehl si a po dlouhém čekání konečně usnul. Zdály se mu chaotické sny, jimiž se táhla jedna konstanta — přízračný odpočet. Už před usnutím věděl, že se mu o něm bude zdát. Ve snu se po něm sápal, trhal jej a kousal, nezanechalo to však na něm ani škrábnutí. Odpočet dál visel ve vzduchu a neúprosně odměřoval čas. Když Wangova frustrace dostoupila vrcholu, probudil se. Otevřel oči a spatřil strop utopený v šeru. Záclonami do ložnice pronikala tlumená záře města za oknem. Něco jej z říše snů do reality přece jen následovalo — odpočet. Stále se mu vznášel před očima. Čísla sice byla tenká, hořela však jasným bílým světlem. 1180.05:00, 1180.04:59, 1180.04:58, 1180.04:57… Wang se rozhlédl po nezřetelných stínech ložnice. Věděl jistě, že je vzhůru, odpočet však nezmizel. Zavřel oči a odpočet stále visel v prázdnu, přeléval se a vířil jako rtuť na křídlech černé labutě. Wang znovu otevřel oči a promnul si je, ale odpočet tam pořád byl. Ať se podíval, kam se podíval, nedokázal se jej zbavit. Wanga sevřel bezejmenný děs. Posadil se, ale odpočet se jej držel dál. Vyskočil z postele, trhnutím odhrnul záclony a otevřel okno. Třpytivé město pod ním se stále oddávalo hlubokému spánku. Odpočet visel na tom majestátním pozadí jako titulky na filmovém plátně. Wang měl pocit, že se dusí, a vyrazil ze sebe tlumený skřek. Jeho žena se probudila a začala se ho polekaně ptát, co se děje. Wang se přinutil ke klidu a odpověděl jí, že všechno je v pořádku. Znovu si lehl a zavřel oči, ale zbytek 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232520
probdělé noci strávil v nepřetržité společnosti žhnoucí ho odpočtu. Ráno se před rodinou snažil chovat normálně. Svou ženu však neoklamal. Ta se jej v jednu chvíli zeptala, jestli nemá něco s očima, jestli vidí dobře. Po snídani zavolal do práce a požádal o den volna. Pak vyšel na ulici, nastoupil do auta a zamířil do nemocnice. Odpočet mu cestou dál neúprosně visel před očima. Dokonce uměl přizpůsobovat jas svému pozadí, takže byl stále dobře viditelný všude, kam se Wang podíval. Wang se na chvíli dokonce zahleděl přímo do slunce, aby jej alespoň dočasně zahnal, ale bylo to marné. Pekelná čísla zčernala a na oslnivém pozadí se objevila jako vrhaný stín, takže pak vypadala ještě strašidelněji. Nemocnice Tchung-žen měla napilno, ale Wang si domluvil schůzku u bývalého spolužáka své ženy, který byl slavným oftalmologem. Nejprve ho požádal o vyšetření, aniž by mu popsal symptomy. Lékař jej po důkladné prohlídce obou očí ujistil, že má zrak naprosto v pořádku, bez jediné známky nějakých zdravotních potíží. „Před očima mi pořád něco visí,“ prozradil mu Wang. „Bez ohledu na to, kam se podívám, to pořád vidím.“ Přízračná čísla mezitím svítila na lékařově obličeji. 1175.11:34, 1175.11:33, 1175.11:32, 1175.11:31… „Tomu se říká zákalek.“ Lékař vytáhl bloček s recepty a začal psát. „V našem věku jsou zákalky normální, je to důsledek stárnutí sklivce. Léčba není jednoduchá, zároveň ale nejde o žádnou vážnou potíž. Dám vám jódové kapky a vitamin D. Je možné, že symptomy zmizí, ale příliš v to nedoufejte. Každopádně si s nimi nedělejte starosti. Na zrak nemají negativní dopad a časem si na ně určitě zvyknete.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232520