A pokaždé, když taxík zastaví na červenou, musím se hodně držet, abych neotevřela dveře, nevyskočila ven a nezačala se točit s rukama rozpřaženýma jako Julie Andrewsová ve filmu Za zvuků hudby. Jen s tím rozdílem, že bych měla mnohem větší šanci nechat se přejet autem a mnohem menší šanci spadnout z hory. Četla jsem si o Japonsku celých deset let. Koukala jsem na fotky, učila se zpaměti fakta a lepila si na zdi mapy. Vytrhávala jsem fotky z kalendářů a spoustu věcí jsem si vytiskla z internetu. Jenže poprvé v životě mě studium zklamalo. Ani jedna jediná z těch věcí, co jsem četla, na které jsem se koukala nebo které jsem nastudovala, se ani nepřiblížila k tomu, jaké to tady skutečně je. Úplně mlčky koukám z okénka, dokud auto konečně nevjede do menší uličky s velkými, šedými, špinavými paneláky a nezastaví asi v polovině. Okna jsou zamřížovaná a po zemi se válejí špejle, na kterých ještě zůstaly kousky vyschlého kuřete. „Tramtadadá!“ zvolá Bunty a doprovodí to rozmáchlým gestem, jako by špinavé předměstí Tokia právě vytáhla z černého klobouku. „Tak vyskoč.“ Otevřu dveře a pak se zarazím. Babička sedí jako přibitá a z té její výzvy se nějak vytratilo množné číslo, a to by tam přece být mělo. „Já?“ „Ne, taxikář asi,“ zasměje se Bunty, žertem mě popadne za ruku a zatřese s ní. „Ano, ty, blázínku.“ „A kam jedeš ty?“ „Říkala jsem si, že si to mnohem líp užiješ sama, miláčku. Bude to opravdické dospělé dobrodružství. Rodičům to neřekneme. Ano? Stejně bych ti leda kazila styl.“ 99
GEEK GIRL II - Modelka mimo misu.indd 99
25.4.2017 12:20:31 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232399