zamlkl˘, protoÏe fiízení zfiejmû vyÏadovalo jeho plnou pozornost – a ·éf se zeptal: „Expedice jezdí k hranici taky touhle cestou?“ âím déle jeli, tím ãastûji ho z pfiedstav o tom, jak po stejné silnici cestovaly i v˘pravy a kaÏd˘ jejich ãlen se ti‰e a osamûle nofiil do nezmûrného prostoru vlastních my‰lenek, vytrhávalo na efekt vypoãítané zadupnutí brzd pfied poãetn˘mi kontrolami. Mafiení útûchy. „Ov‰em,“ potvrdil Cheney. „Ale ve zvlá‰tním autobuse, co nemusí stavût.“ Zvlá‰tní autobus. Îádná kontrolní stanovi‰tû. S limuzínou expedice poãítat nemohly, na téhle silnici ne. Mûli úãastníci moÏnost zvolit si poslední veãefii? VyplÀovalo noc pfied odjezdem spí‰ opilecké poletování v my‰lenkách, nebo zádumãivûj‰í úvahy? Kdy se mohli naposled setkat s rodinou nebo pfiáteli? Rozmlouval s ãleny v˘pravy duchovní? V materiálech to nestálo: pfiíslu‰nou fázi zafiizovala Centrála, která se na JiÏní Zónu vÏdy snesla jako nespoãtem konãetin obdafien˘ superparazit. S nákladem, nebo neobtûÏkaní? „A rovnou s ruksaky a vybavením?“ zeptal se. Mûl pfied oãima obraz toho, jak si bioloÏka v tom zvlá‰tním autobusu bez kontrol hraje s batohem nebo naopak ti‰e sedí a má ho vedle sebe na sedadle. Nervózní, nebo klidná? AÈ jí v té chvíli bylo jakkoli, ·éf odhadoval, Ïe s ostatními ãleny expedice se nebavila. „Ne – v‰echno se fasuje aÏ na stanovi‰ti u hranice. Ale dopfiedu vûdí, co dostanou, neli‰í se to od vybavení z v˘cviku. Jenom ‰utrÛ je míÀ.“ Opût ten pohled, kter˘ ·éfovi sdûloval, Ïe se má zasmát, ale protoÏe byl Cheney za v‰ech okolností tak ohledupln˘, vzal uchechtnutí nakonec znovu na sebe. TakÏe: za jízdy k hranici. Ovládlo Ptaãího ducha vzru‰ení, lhostejnost? ·éfa rozãilovalo, Ïe má lep‰í pfiedstavu o tom, jak cestu neproÏívala, neÏ jak ji proÏívala. „Dfiív jsme vtipkovali,“ zaãal Cheney, ale pfieru‰il ho v˘mol, se kter˘m si Whitby nezvládl pofiádnû poradit. „Dfiív jsme vtipkovali, Ïe by mûli na cestu dovnitfi dostávat kuliãkové poãítadlo a pazourek. MoÏná jednu dvû stahovací gumiãky.“ – 103 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232397
Pfii posuzování ·éfovy reakce na svou zlehãující poznámku musel Cheney zaznamenat urãitou nevoli nebo nebezpeãí, protoÏe dodal: „·ibeniãní humor, znáte to. Jako na áru.“ AÏ na to, Ïe hlavu do oprátky nestrkal on. ZÛstával v zázemí a analyzoval to, co pfiinesli jiní. Ti, kdo se vrátili. Celé skladi‰tû plné vzorkÛ, pfieváÏnû neuÏiteãn˘ch a vykoupen˘ch krví a kariérami, protoÏe prakticky nikoho z pfieÏiv‰ích neãekal ‰Èastn˘, produktivní Ïivot. Vzpomínala si bioloÏka na Cheneyho, a pokud ano, jak na ni pÛsobil? Nekoneãnû se vlnící ‰upinatû hnûdé kmeny stromÛ. VÛnû borového jehliãí smí‰ená s odpudiv˘m náznakem rozkladu a v˘fukov˘mi plyny dÏípu. Modro‰edá obloha nad roztrou‰enou klenbou vûtví. T˘l pohupující se Whitbyho hlavy. Whitby. Neviditeln˘ a pfiece nadmíru viditeln˘. Záhada, chvíli ostfie vyr˘sovaná, chvíli rozmazaná, jevící se souãasnû blízko i daleko.
Whitby si bûhem dopoledního setkání pfii pohledu na rostlinu a na my‰ v˘znamnû odka‰lal, nebo spí‰ dvakrát v rychlém sledu chrochtl. Ale znûlo to podivnû, jako by tím nûco sdûloval, ne jako by ‰lo o pocitovou reakci. Proã pfiesnû nûco takového pokládal za nutné? A proã na své zamruãení poloÏil takov˘ dÛraz? Lingvistka ale na Whitbyho nebrala ohled a dál vykládala, takÏe chvíle, kdy se mohl ·éf k jeho zachrãení je‰tû rozumnû vrátit, brzy pominula. „Se jménem je spjat˘ cel˘ fietûzec asociací,“ ponofiila se Jessica do jakéhosi starodávnûj‰ího kusu své powerpointové prezentace, vytvofieného v jiné éfie a moÏná pÛvodnû pfiedestfieného publiku sloÏenému z ledovû ztuhlé megafauny, kterou si ·éf tak dobfie vybavoval z pfiírodovûdného muzea. „MnoÏina souvisejících my‰lenek, skuteãností atd. A tyto asociace existují nejenom v my‰lenkách nositele jména, ve kter˘ch udávají – 104 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232397
jeho identitu, ale také v my‰lenkách ostatních ãlenÛ expedice, a jsou tak pfiístupné ãemukoli, co k nim v Oblasti X mÛÏe proniknout. ByÈ tfieba zpÛsobem, kter˘ je nám neznám˘ a o kterém mÛÏeme pouze spekulovat. Zato ‚bioloÏka‘, to je funkce, podmnoÏina celkové totoÏnosti.“ Ne kdyÏ to ãlovûk uchopil za správn˘ konec, jako Ptaãí duch, a uÏ dopfiedu se svou prací naprosto splynul. „Pokud se se svou funkcí ztotoÏníte, teoreticky by se ony asociace mûly omezit nebo odbourat, a tím uzavfiít pfiístupové cesty k samotné osobnosti. MoÏná.“ JenÏe ·éf vûdûl, Ïe odebrání jmen slouÏí je‰tû jinému, hÛfie stravitelnému úãelu, odpárání osobnosti s cílem v‰típit loajalitu a posílit úãinky hypnózy a psychologické manipulace. Díky tomu se potom dafiilo zmírnit nebo zcela potlaãit pÛsobení Oblasti X – takové vysvûtlení ·éf pfiinejmen‰ím vyãetl z materiálÛ, konkrétnû z poznámky Jamese Lowryho, kter˘ jako jedin˘ pfieÏil první expedici a zÛstal pak v JiÏní Zónû navzdory tomu, Ïe si z v˘pravy odnesl následky a je‰tû léta se zotavoval. Potom, strÏená jakousi náhlou my‰lenkou, o kterou se s ostatními nepodûlila, pfiedvedla Jessica stejnû prudkou otoãku jako pfiedtím Grace v labyrintu chodeb: „Neustále fiíkáme, Ïe to – a kdyÏ fiíkám to, mám na mysli zdroj onûch procesÛ, kter˘ moÏná vyuÏil slov Saula Evanse –, tedy Ïe to je jako tohle nebo jako támhleto. JenomÏe není. Je to jen samo sebou. AÈ uÏ to znamená cokoli. JelikoÏ na‰e mysl zpracovává informace témûfi v˘hradnû za vyuÏití analogií a kategorizace, ãasto si nevíme rady, kdyÏ narazíme na nûco, co do Ïádné kategorie nezapadá a na‰im analogiím se vzpûãuje.“ ·éf si pfiedstavil, jak powerpointová prezentace konãí a místo dosavadního rámeãku s mramorovan˘m vzorem naskakuje bílá plocha s nápisem Dotazy? Chápal ov‰em, co má Jessica na mysli. Její slova odráÏela v pozmûnûné podobû to, co pfii v˘slechu fiekla bioloÏka. Z astronomické propedeutiky na vysoké ·éfovi navûky utkvûlo, Ïe první hvûzdáfii, ktefií zaãali na hvûzdy hledût jako na svûtelné body, a ne jako na souãást nebeské tapiserie krouÏící kolem Zemû, museli svoji pfiedstavivost – – 105 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232397