propagandou dostatečně reflektován. Vznesl otázku, zda by se „strana neměla víc věnovat rozsáhlé osvětě, dříve než antisemitismus pronikne vzhledem k rapidně rostoucí členské základně do samotné strany“. Slánského odpověď nebylo nutné ničit, protože žádnou neposlal. Zdaleka to nebyl agent sionismu, naopak byl jedním z těch, kteří své židovství natolik nenáviděli, že by raději jiného Žida zničili, než by mu podali kůrku chleba. Následně byli Slánský a můj muž obviněni z řady dalších odporných zločinů, ke kterým se přiznali. Ale v této fázi se partaji do jejího smyšleného obrazu hodil právě prvek sio nismu, na který se soustředili, a Oskara potřebovali jako kamínek do mozaiky. Jeho vlastní tajný proces měl následovat o rok později, když už bylo jedenáct členů Slánského „bandy“ oběšeno. Pět minut po obědě se v kanceláři, kde jsem seděla s několika dalšími, objevil náš kádrovák, soudruh Kafana. V ruce držel zvláštní vydání Pravdy. Přečetl nám titulky a ukázal na jméno mého manžela nad jeho přiznáním, které otiskli v plném znění jako dialog mezi předsedou senátu a obžalovaným. Nejspíš mě to naprosto šokovalo, protože si vůbec nevzpomínám, jaká byla moje první reakce ani jak se chovali kolegové. Vzpomínám si jenom na palčivý pocit ponížení, když mi Kafana přikázal vstát a odstoupit od stolu, načež se začal prohrabovat v zásuvkách, až mi nakonec řekl, že si můžu vzít své věci a jít. Nikdo se neodvážil se se mnou rozloučit. Večer k nám přišla dívka a dva mládenci z kanceláře. Společně jsme poslouchali v rádiu zprávy z prvního dne procesu. Manželův hlas zněl normálně, jako kdyby mluvil do telefonu, a vypovídal přesně to, co bylo v novinách. Co jsem na to mohla říct? Přátelé pro mě neměli slova útěchy a já neměla co vysvětlovat. A tak jsme pili kávu, kterou přinesli, a oni se rozhořčovali nad Kafanou a jeho hanebným chováním. Jako by v malém představoval zlomocné síly, které za tím vším stály. Druhého dne dosáhl proces ještě vyššího stupně absurdity. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232394