5. Kurikulum
Po rozpadu SSSR prošel obsah školního vzdělávání velkými změnami – od přísně centralizovaného, podléhajícího ideologii k tvorbě vzdělávacích standardů pro různé úrovně vzdělávání, umožňujících respektovat specifika regionů a jednotlivých škol. Obsah školního vzdělávání tvoří základ vzdělávacího systému a v podmínkách přechodného období v rozvoji společnosti je základním objektem reformování a obnovy. Ztělesňuje hodnoty a cíle, které klade společnost před novou generaci. Úspěšná realizace reformy v oblasti obsahu vzdělávání je náročný úkol. Vyžaduje důkladné plánování, dobře vypracované strategie, zajištění rekvalifikace učitelů, vypracování odpovídající procedury hodnocení a kvalitní infrastrukturu. V dokumentech a odborné literatuře se zdůrazňuje význam „výchov“ pro utváření mladého člověka – na jedné straně především mravní a občanské výchovy, důležitých pro přispívání jedince k rozvoji společnosti, na druhé straně tělesné výchovy, důležité pro zdravý rozvoj jedince. O uvedených hlavních tématech pojednává tato kapitola.
5.1 Federální vzdělávací standardy Federální státní vzdělávací standardy (Feděralnyje gosudarstvennyje obrazovatělnyje standarty, FGOS) jsou normativně-právní akty. Představují souhrn požadavků povinných při realizaci základních vzdělávacích programů počátečního všeobecného, základního všeobecného, středního (úplného) všeobecného, počátečního odborného, středního odborného a vysokoškolského odborného vzdělávání vzdělávacími institucemi majícími státní akreditaci (Feděralnyje gosudarstvennyje… 2010). Federální státní vzdělávací standardy stanoví stát v souladu s Ústavou Ruské federace. Poprvé jsou představeny v podobě konvenční normy, představují
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232336
99
legitimní společenskou dohodu mezi rodinou, společností a státem v oblasti vzdělávání. Pokud škola přestane poskytovat službu podle státního standardu, je jí pozastavena licence (Standart – eto… 2008). Pravidla pro vypracování a kodifikaci federálních vzdělávacích standardů byla zakotvena v usnesení vlády (Položenije... 2004). V roce 2005 federální agentura pro vzdělávání vyhlásila zakázku na projekt „Vypracování společné metodologie, principů, koncepčních základů, funkcí a struktury státních vzdělávacích standardů druhé generace“. Realizací projektu byla pověřena Ruská akademie vzdělávání (dále RAV). Práce na projektu se zúčastnili přední akademici a odborníci RAV i odborníci z „velké“ Ruské akademie věd. Jejich práce byla podporována a sledována politickými představiteli. V roce 2008 začala vycházet edice Standardy druhé generace v prestižním nakladatelství Prosveščenije. Koordinací a vedením edice byl pověřen A. M. Kondakov, jeho ředitel a člen-korespondent RAV. Na finální podobě souboru dokumentů se podílely kromě akademiků pracovní skupiny, spolupracující s pilotními a experimentálními školami, které ověřovaly standardy a tvorbu vzorových vzdělávacích programů v terénu a podílely se na jejich korekcích. Je příznačné, že v rámci edice Standardy nové generace byly nejdříve vydávány koncepční a metodologické práce, které byly adresovány učitelům a připravovaly ve školním terénu půdu pro zavádění standardů. Federální standardy pro jednotlivé stupně jsou vydávány postupně, v návaznosti na ně jsou vydávány vzorové vzdělávací programy pro školy příslušného stupně a další dokumenty rozpracovávající systém hodnocení výsledků, projektové úkoly apod. Standardy jsou současně dostupné on-line na adrese http://mon.gov.ru/dok/fgos/7195. Další dokumenty budou postupně dostupné na adrese http://mon.gov.ru/filles /materials/7195/noo-prin.pdf. Federální standard počátečního (primárního) vzdělávání, po schválení ministerstvem školství a vědy, byl vydán v roce 2010, jeho implementace byla zahájena ve školním roce 2011/2012. Federální standard základního (nižšího sekundárního) vzdělávání byl schválen v roce 2010, vydán v roce 2011 a jeho implementace zahájena ve školním roce 2012/2013. Úkolem státního standardu je zajistit: „a) stejné možnosti pro všechny občany získat kvalitní vzdělání, b) jednotu vzdělávacího prostoru v Ruské federaci, c) akademické svobody žáků, d) akademickou mobilitu žáků, e) právo volby vzdělávací instituce, f) ochranu žáků/ studentů před přetěžováním a zachování jejich psychického a fyzického zdraví, g) návaznost vzdělávacích programů na různých stupních vše
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232336
100
obecného vzdělávání, h) sociální a profesní zabezpečenost žáků a pedagogů, i) právo občanů získat úplné a důvěryhodné informace o státních normách a požadavcích na obsah všeobecného vzdělání, j) základy pro výpočet normativů rozpočtového financování všeobecného vzdělávání“ (Pojasnitělnaja zapiska). Federálním zákonem z 1. prosince 2007 byla stanovena nová struktura státního vzdělávacího standardu. „Každý standard zahrnuje tři druhy požadavků: 1) požadavky na strukturu základních vzdělávacích programů, včetně požadavků na vztahy částí vzdělávacího programu a jejich rozsah a na vztahy povinné části vzdělávacího programu a části, kterou utvářejí účastníci vzdělávacího procesu, 2) požadavky na podmínky realizace základních vzdělávacích programů, včetně požadavků na kádrové, finanční, materiálně-technické a další podmínky, 3) požadavky na výsledky osvojení základních vzdělávacích programů“ (Feděralnyje gosudarstvennyje… 2010). Toto pojetí standardu posiluje roli politického centra na úrovni Ruské federace nejen ve vymezování cílů a obsahů vzdělávání, ale i ve stanovování podmínek akreditace vzdělávacích institucí a v hodnocení jejich výsledků. Téma vzdělávacích standardů je v současnosti aktuální a diskutované v globálním kontextu vzdělávání. Odpovědnost škol za dosahování určité úrovně vzdělávání – standardu – všemi žáky se považuje za prostředek zlepšení kvality vzdělávání a je spojována s monitorováním a rozvojem evaluačních systémů. Je však potřeba poznamenat, že význam pojmu standard není a nemůže být jednoznačný. Patří k pojmům, které označuje Leif Moos (2002) za „kulturní izomorfismy“ (pojmy, které přecházejí z kontextu do kontextu, znějí stejně, ale mají zcela odlišné významy). Patří k pojmům „globálního jazyka pedagogiky“, který obsahuje pojmy související s rekonceptualizací vzdělávacích modelů v různých kulturních prostředích (srov. Steiner-Khamsi 2003, s. 182). Pojetí standardů diskutované v mezinárodní literatuře se vztahuje jak k obsahovým (kurikulárním) standardům, tak ke standardům evaluačním, stanovujícím požadavky na žákův výkon, event. k evaluačním nástrojům. Pojetí ruských standardů je pokus o spojení více typů standardů (obsahových, evaluačních, částečně realizačně procesuálních) do jednoho souboru, aniž však jsou vymezeny měřitelné cíle, jak se o to snaží standardy např. v USA, Anglii či v některých spolkových zemích Německa.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232336