Searles
- zlom
4.10.1956 5:42
Stránka 98
zda se právě proto zdá být roztěkaný a nesvůj. Jestli je tohle ten důvod, proč mluví tak odměřeným hlasem. Neklidně si pohrával s několika kartičkami s proslovem, rozevíral je do tvaru vějíře a přehazoval si je z ruky do ruky. Vedle něj stála matka, klidná jako vždy, ruce sepjaté, a soustředěně poslouchala, jako kdyby ten příběh nikdy předtím neslyšela. Které detaily jejich seznámení si vybavuji z té noci a které jsem se dozvěděla až později přímo od nich? A mám-li být upřímná – co jsem si přibarvila sama, abych ve svých představách propůjčila jejich prvnímu setkání nádech pohádkového příběhu? Než abych se pokusila ty verze od sebe oddělit, radši vám odvyprávím celý příběh tak, jak jsem si jej poskládala. Když můj otec dokončil stáž na zubařské škole v Baltimoru, strávil rok prací na univerzitní klinice, kde si odpracoval hodiny nutné k uzavření studia. I když jeho kariéra zubaře měla teprve oficiálně začít, už tehdy ho to nudilo. Říkal, že to zaměstnání postrádá nádech tajemna, a i když to možná znělo hloupě, pohrdal jednostrannou konverzací s lidmi na zubařském křesle. (Jednou jsem ho slyšela říkat: „Kolik se toho asi můžete dozvědět, jste-li jediní, kdo mluví?“) Takže zatímco jeho dny naplňovalo vrtání a plombování, na večery si našel mnohem uspokojivější činnost: začal studovat paranormální jevy, aby vysvětlil nevysvětlitelné věci, které zažíval od dětství. Co se týče života mé matky, události jejího dětství ji dovedly k tomu, že trávila přehnaně velké množství času modlitbami. Každé odpoledne se při cestě domů ze školy zastavila v malém cihlovém kostelíku, vklouzla do zadní kostelní lavice a mluvila s Pánem. O nedělích tam vždycky dorazila dřív a rozdávala modlitební knížky věřícím, kteří přicházeli na mši. Při biblickém vyučování ji farář zaslechl, jak si sama pro sebe zpívá, a její hlas mu přišel natolik melodický, že ji přesvědčil, aby se přidala ke sboru. Když se blížil konec její docházky na střední škole, tentýž farář jí pomohl, aby ji přijali na malou křesťanskou univerzitu v Georgii v rámci pěveckého stipendia.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232124
Searles
- zlom
4.10.1956 5:42
Stránka 99
O jedněch Vánocích měl sbor pořádat koncert pro děti z chudinských čtvrtí v Harlemu. 24. prosince 1967 ještě před úsvitem nastoupila matka se spolužačkami do autobusu a zamířily na sever. Na východním pobřeží to ráno začalo sněžit a sníh padal až do odpoledne. Vyzdvihněte Ježíše výše, Hospodin je můj pastýř, ničeho nepostrádám, Úžasná milost – tyto písně a mnoho dalších děvčata zpívala, aby si ukrátila ubíhající kilometry, až jim ředitelka sboru – ať už z opravdové starosti nebo, což je pravděpodobnější, z nudy – navrhla, že by bylo moudré šetřit si hlasivky. Až na burácení sněžných pluhů a rachocení posypových vozů, které na dálnici míjely, autobus ztichl. Dívky brzy usnuly. Matka také spala, ale pak se vzbudila – dřív než ostatní – s něčím, co nejprve považovala za bolest hlavy. Ony „pocity“, které občas mívala, k ní většinou nepřicházely v podobě fyzické bolesti, ale tentokrát to bylo tak intenzivní, že si nemohla pomoci a přemýšlela, zda nejde o znamení. Ve chvíli, kdy dorazily do Washingtonu, se z nebe divoce snášel sníh a pokrýval svět rozkládající se na druhé straně okénka, jímž matka hleděla ven. Vtom se jí do tváře vplížila bolest a plnou silou se jí rozlila v čelisti. Navzdory agonii zůstala (jak u ní bylo zvykem) zticha. Přesvědčovala samu sebe, že není nic, co by pro ni mohl kdokoli udělat, dokud se nedostanou do New Yorku. Navíc pokud by něco řekla, ostatní dívky by se ji mohly pokoušet vyléčit přikládáním dlaní. A nejenže má matka nesnášela, když byla středem pozornosti, ale navíc nevěřila, že by víra některé z jejích spolužaček byla natolik silná, aby takové léčení umožnila. Odpoledne téhož dne dokončil otec svou práci a chystal se odejít z kliniky. Ve skutečnosti ošetřil posledního pacienta už před několika hodinami, ale výjimečně necítil nutkání odejít, neboť měl před sebou vyhlídku prvních Vánoc o samotě. Jeho poslední pacientka, neupravená robustní rusovláska, která se nejspíš vykoupala v parfému s vůní šeříku a jejíž zuby podobné tesákům otec už celé měsíce plomboval a osazoval korunkami, mu přinesla vánoční dárek, aby mu za všechnu
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232124
Searles
- zlom
4.10.1956 5:42
Stránka 100
tu práci poděkovala. Protože to byl pravděpodobně jediný dárek k těmto Vánocům, zasáhlo ho to gesto hlouběji, než by čekal. Strhl balicí papír se soby a našel v kůži vázaný výtisk novely Vánoční koleda od Charlese Dickense. „Jsou lidé na téhle vaší zemi,“ odvětil duch, „kteří tvrdí, že nás znají, a páchají své projevy hněvu, pýchy, zlovůle, zášti, závisti, pokrytectví a sobectví naším jménem – ale ti jsou tak cizí celému našemu rodu, jako kdyby se nebyli nikdy narodili. To chovej v paměti a přičítej vinu za jejich skutky jim samým, ne nám!“ Žena s tesáky pak otce objala na tak dlouho, že rovněž rázem voněl po šeřících. Jakmile odešla, uvelebil se v zubařském křesle. Obracel stránku za stránkou, dokud se neobjevil Duch příštích Vánoc a otec vyhlédl z okna a zjistil, že se venku setmělo. Rozhodl se, že si knihu dočte doma. Na ošidné cestě do bytu, během níž musel dávat velký pozor, aby nedostal smyk, se otcovy myšlenky stočily k duchům z jeho minulosti. Tentokrát ne k přízrakům, které se mu zjevovaly, ale spíše k jeho rodině. Matka mu před několika lety zemřela na rakovinu plic. (Cožpak ji vždycky nevaroval, že kouří příliš mnoho?) Když zemřela, přestali jeho otec a bratr držet i těch několik málo vánočních tradic, na nichž matka trvala. Místo toho trávili hodinu za hodinou pitím alkoholu z namražených sklenic a před televizí se zřídili, jak zákon káže. Předchozí Vánoce s nimi ještě můj otec trávil, dokonce s nimi i jednu sklenku vypil, ale celá návštěva ho natolik sklíčila, že si slíbil se už nikdy nevrátit. Slib sice dodržel, ale nyní na Štědrý večer ho stejně pronásledovali staří duchové. Tví rodiče tě nikdy neopustí… Možná právě tato slova mu probleskla myslí, když oné noci opatrně popojížděl po kluzkých silnicích. Ráno byl na mši – štědrovečerní mše podle něj představovala jen svíčkami ozářenou past na turisty a rozhodně nebyla určena pro skutečné věřící, jako byl on sám – a teď se před ním rýsovala už jen vidina
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232124