No nic, pár kusů od každé,… a to jsem doufal, že mně to vyjde alespoň šul-nul. Uvažuji po desetiletích;… zveřejnit tak paměti Benjamina Chomicki, špiona gentlemana?... exposé plná odhalení elitářské úskočnosti, skrývajících se v převlečnících zbylých po finančnících-jestřábech. Převlečnících na jeden velký knoflík pod krkem. Myslím, že Benův životní příběh byl silnější příběhu špiona Vladimíra Vladimíroviče. Ten byl však následně hodně na očích. Tedy potom, co toho potutelného řemesla ve východním Berlíně nechal, a vrátil se od těch “enderáků“ zpět do vlasti. Ne, to jsem proti Benově vůli nemohl udělat. Přece si to výslovně nepřál. Zveřejnit jeho memoáry? Ne, to bych mu opravdu nemohl udělat. Již jen proto, kolik mně toho dal. Tedy mně a Ív... A tak píši o špionech do šuplíku, do dnes. Právě teď rozebírám teoreticky Benovu fintu, umění klamat tělem, tedy zbraněmi literárními,… a všímám si přitom dřívějšího uplatnění Benovy finty z hybridní války, Ben byl pozičním hráčem, z období Beenamitu, to stál zase na straně Rusů! To ti, Vám, měl Vladimír Vladimírovič a jeho vojenský štáb, tu Benovu dovednost, zmáknutou do detailu. Nejde totiž o obyčejné bluffování, ale o propracovanou metodu uplatňování mediálního klamu v kampaních počáteční doby beenamitu. Doby, kdy malá šikovná lež generuje obrovskou korporativní výhodu!... Jednou ti, Vám, Vladimír Vladimírocič pozval agenturu Reuters, aby si rozbalili náčiní a parabolu namířili na svou družici,… že uvidí v příném přenosu jejich vlastní GPS-ku, že budou sledovat na monitoru pohyb prezidentova oblíbeného psa!... silný, pevně stavěný 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232020
krásný pes, ale šíje se mu chudákovi pod tou tíhou vysílačky pronášela. Novináři si uštěpačne povídali, že tam bude ještě elektronka, nebo těžká baterejka!... A za měsíc na to?... Rusové vypouštěli na jisté reálné bojiště rakety s plochou drahou letu s přesností dopadu na metr. Přesně podle Benova receptu, a zase Rusové. To zase klamali tělem takto:… předváděli právě světu přes stejnou světovou tiskovou agentůru moderní vojenské teréní auto vlastní výroby. Nejdříve generál nemohl otevřít dveře, aby V. Vladimírovič mohl nasednout. Při druhém pokusu zůstala klika od dveří v generálově ruce,… a měsíc na to?... na stejném reálném bojišti ukázali Američanům robotické zabíjecí stroje. “Ale, tady dost, Fuj!... vždyť jsou tam lidi!“ Zahalekal bolestně tehdy špion Ben, právě když zjistil zneužití své strategické finty klamání tělem… Zabíjet drony a nějakými umělými střílejícími roboty nevinné ženy a děti?... sedíce zbaběle někde v pouštním bunkru šest tisíc kilometrů daleko od toho svinstva?... “tak to tedy ne!...“ Takto mně dříve špion Ben radil, učil různé finty,… však ve jménu porozumění a ne války!... já o tom teď píši, byď do šuplíku… Přesto všechno, jsem starce Benjamina ve všem slepě poslouchat neměl! Měl jsem psát raději o pozorování, a tazích ptáků. Napínavý dobrodružný cestopis, co říkáte? Přece člověk má dělat to, čemu nejvíce rozumí. Ano, s moderní ptačí encyklopedií bych prorazit mohl. Nebo, tuhle ten,… jiný příběh ze života, by mohl u čtenářů zabrat. Příběh, co se mně skutečně udál. To vám bylo na podzim. Stařík Benjamin Ch. mne přemluvil k cestě 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232020
za jistým cílem, pointu neprozradil. Vyrazili jsme spolu do jižních Čech. Koupit další z mála zbylých Justitzových obrazů. Vše mně došlo později. Totižto, náš malíř modernista, nějaký čas brouzdal plenérem kolem Krumlova, a celou tu dobu maloval. Bydlel se ženou Na kovárně, hnedle nad sídlem Rožmberků. Psal se nějak rok 1924. Prý se malíř krátce vrátil z Paříže. Za pohostinnost obdaroval mistr kováře, údajně, podle starce Bena, obrazem. Ten obraz Alfred si přivezl, právě z té Paříže, co před tím pracovně navštívil. Tam jej namaloval, a kováře jim za úsluhu obdaroval. Krásný obraz “Chateau 24“. Ten neorealistický krajinný obrázek 58 na 67cm v převažujícím okru v odstínech, tam na starého Bena, jakoby celou tu dobu čekal. Celou cestou také vyprávěl. Ben upovídaný byl, tenkráte obzvláště. Kolikráte již jsem ho přirovnal k Dumasovi staršímu. Těžko říci, zdali všechno bylo také pravdou. Uměl mluvit přesvědčivě. Faktem ovšemže také je, že jsme se cestou zastavili u rybníku Rožmberk. Pramice právě obkroužily sítě uprostřed, ryby již takzvaně vařily, a rybáři je začali přibližovat ke břehu. I, tehdy na mne Ben ušil boudu, v životě jsem se tak nenadřel jak ten den. Rád se prostě bavil na můj účet. On, totiž tam měl kamarády, mezi rybáři. Snad měl své lidi nastrčené úplně všude. Měl i pozvánku v kapse. Pro dva. Mně pouze oznámil, jestli bych si nezarybařil. Postavil ti, mně do řady k řečeným pěšákům. Mládencům v nejlepší síle, co přitahují síť ke břehu. Zatahují, a posléze řičicí nabírají ryby do kádí. Tak vám přísahám, že jsem v Krumlově Na kovárně celý další den proležel. Kurýroval se, a stařec se bavil,… povídal, a povídal. To 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232020