pak se dveře otevřely dokořán a vystoupila z nich Josephine se svými pejsky, trochu se zakymácela a se smíchem se usadila na silnici. Paní Viktorie, zavolal někdo z auta. Pojeďte s námi na fiestu. Karneval! Pospěšte si, možná už to začalo! Josephinin obličej vypadal mezi dvěma dlouhými spletenými copy neuvěřitelně rudých vlasů ještě menší, na čele měla čelenku, kolem krku skleněné korálky, a pokud to Viktorie mohla posoudit, představovala indiánku. Za pasem měla nůž. Křičela: Zajmu paní profesorku! Viktorie vstala a zeptala se, zda je to opravdový karneval. Největší v roce, ujistila ji Josephine. Všichni dělají, na co mají chuť, a na všechno ostatní kašlou. Naprostá svoboda, svoboda, chápete! Tak honem, máme málo času! Troubili jsme u vás přede dveřmi, ale nebyla jste doma… Tohle je Mabel, Ellen a Jackie. Dejte si s námi, jede se slavit! Byla to opět whisky. Řítili se dolů z kopce omračující rychlostí. Jedna z Josephininých přítelkyň se dala do zpěvu. Viktorie se úzkostlivě dívala po X, bylo by přece divné, kdyby ji X zahlédla s Josephine mezi „kolonistkami“ jako přeběhlíka do nepřátelského tábora. Přikrčila se, snažila se být neviditelná a přitom si roztrpčeně říkala: Jakýpak přeběhlík a na kterou stranu? Kdyby mě Josephine zahlédla kráčet po silnici s X, co by si o mně pomyslela? A záleží vůbec na tom, co si o mně myslí…? Dole ve městě hrála hudba. Dejte si ještě kapku, Viktorie, pobídla ji jedna z anglických kolonistek. Ne, děkuji, teď zrovna ne. Vystoupily z auta a pomalu se prodíraly davem lidí v úzkých uličkách, Josephine držela Viktorii v podpaží a žertovně volala: Ustupte! Ustupte! Zajala jsem opravdovou profesorku! Bylo to navýsost trapné. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232012