pak se dveře otevřely dokořán a vystoupila z nich Josephine se svými pejsky, trochu se zakymácela a se smíchem se usadila na silnici. Paní Viktorie, zavolal někdo z auta. Pojeďte s námi na fiestu. Karneval! Pospěšte si, možná už to začalo! Josephinin obličej vypadal mezi dvěma dlouhými spletenými copy neuvěřitelně rudých vlasů ještě menší, na čele měla čelenku, kolem krku skleněné korálky, a pokud to Viktorie mohla posoudit, představovala indiánku. Za pasem měla nůž. Křičela: Zajmu paní profesorku! Viktorie vstala a zeptala se, zda je to opravdový karneval. Největší v roce, ujistila ji Josephine. Všichni dělají, na co mají chuť, a na všechno ostatní kašlou. Naprostá svoboda, svoboda, chápete! Tak honem, máme málo času! Troubili jsme u vás přede dveřmi, ale nebyla jste doma… Tohle je Mabel, Ellen a Jackie. Dejte si s námi, jede se slavit! Byla to opět whisky. Řítili se dolů z kopce omračující rychlostí. Jedna z Josephininých přítelkyň se dala do zpěvu. Viktorie se úzkostlivě dívala po X, bylo by přece divné, kdyby ji X zahlédla s Josephine mezi „kolonistkami“ jako přeběhlíka do nepřátelského tábora. Přikrčila se, snažila se být neviditelná a přitom si roztrpčeně říkala: Jakýpak přeběhlík a na kterou stranu? Kdyby mě Josephine zahlédla kráčet po silnici s X, co by si o mně pomyslela? A záleží vůbec na tom, co si o mně myslí…? Dole ve městě hrála hudba. Dejte si ještě kapku, Viktorie, pobídla ji jedna z anglických kolonistek. Ne, děkuji, teď zrovna ne. Vystoupily z auta a pomalu se prodíraly davem lidí v úzkých uličkách, Josephine držela Viktorii v podpaží a žertovně volala: Ustupte! Ustupte! Zajala jsem opravdovou profesorku! Bylo to navýsost trapné. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232012
Všude kolem balonky, křik a smích. V té záplavě lidí seděly malé děti tatínkům na ramenou „na koníčka“, cherubín ve světle žluté paruce něco hlasitě vykřikoval a za ním kráčel maličký rohatý ďábel a Zorro mstitel… U náměstí stoupaly pásy konfet nahoru jako opona. Milá slečno O’Sullivanová, požádala ji Viktorie, už toho nechte, opravdu se nemusím dostat ještě blíž… Ale Josephine se stejně vytrvale tlačila dopředu, dovnitř toho podivného pohyblivého pestrobarevného průvodu, přímo doprostřed fiesty, do deště olivových ratolestí a květin. Řada tanečníků měla masky, divoké tváře, posměšné, vášnivé i s výrazem nevyléčitelné bolesti. Viktorii připadala jejich gesta tak nespoutaná a jejich barvy ji řezaly do očí – a teď se k nim přiblížily tiché, husté řady dětí v kostýmech. Viktorii upoutala malá vážná holčička a v záblesku poznání zašeptala sama pro sebe: No ovšem, to je Velázquezova Infantka, přesně tak. Nádhera. Kolem prošlo procesí Inkvizice a za ním Kráska pod obloukem z mimózy a mandlových květů. Viktorii se zdálo, že vypadá vyděšeně. Minuly ji pavoučí figurky z Mrtvého lesa a po nich se tu promenovalo pár lahví whisky. Otočila se, aby se na Josephine usmála, ale ta zmizela. Musím se to všechno pokusit Hildě popsat, napíšu jí ještě dnes večer, to ji rozveselí. Jen se podívejte, tolik lidí může prožít svůj sen a představovat někoho jiného, konečně jím být… To je úžasné. Proč nepořádáme takové karnevaly doma, bylo by jich věru zapotřebí. Tady kráčí žena, která snila o tom, že bude odvážným a rytířským Robinem Hoodem, vidíte, jaké má dlouhé pírko za kloboukem! A podívejte se na ty rozvášněné muže, kteří tančí svůj sen být ženou, na jejich skvostná ňadra! Hudba hrála stále divočeji. Spatřila toreadora s býkem, hráli spolu zuřivou hru, lidé hlasitě křičeli a tlačili se dopředu. Byla to velkolepá fiesta! 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232012
Blížilo se k nim auto plné banditů. A před ním, v uprázdněném prostoru obnažené uličky tančila X, stejně černá jako auto. Mávala kolem sebe dlouhým, lesklým kuchyňským nožem. Hudba spustila España Cani. V příští chvíli Viktorie zahlédla, jak na ulici vyběhla Josephine, také s nožem v ruce. Josephine! vykřikla. Nechte toho! Vraťte se! Obě ženy kolem sebe kroužily před autem banditů, podnikaly prudké výpady a zase se stahovaly, publikum volalo „bravo“ a tleskalo do taktu s hudbou. Viktorie znovu vykřikla: Nechte toho! Pericoloso! Je to nebezpečné! Ale nikdo jí nevěnoval pozornost a ty dvě ženy začaly podupávat, přibližovaly se, kroužily v těsném kruhu a zase z něj odtančily. Jejich tanec teď na sebe strhl veškerou pozornost diváků. Josephine se sotva držela na nohou. Někdo za Viktorií poznamenal, že dělají špatné kroky a nejsou to ani pravé Španělky. Viktorie se otočila a sykla: Hlupáku! Buďte zticha. Nechápete, o co tu jde. Je to otázka života a smrti. Průvod kráčel pomalu dál. Viktorie šla za ním, tlačila se dopředu, a ani nežádala o dovolení. Viděla, jak Josephine zavrávorala a upustila nůž. X ho zvedla, vrátila jí ho a dál kolem sebe kroužily jako dvě kočky na dvorku. Josephinini pejsci pobíhali před X sem a tam tak blízko, jak si troufli, štěkali jako zběsilí a hudba hrála dál. Ale pak průvod zpomalil a najednou se zastavil. Josephine se zakymácela, chytila se chladiče auta banditů a držela se ho pevně oběma rukama. X se k ní pomalu blížila. Viktorie vykřikla: Ne! X zvedla nůž a rychlým pohybem odřízla Josephininy rudé copy, hodila je pohrdavě na ulici a šla pryč. Lidé ustupovali, aby jí uvolnili cestu. Všechno se to seběhlo strašně rychle. Hudba spustila Never on a Sunday a Viktorii najednou sevřel neprostupný dav a chtělo se jí jen domů. Konečně se jí podařilo dostat se z náměstí do liduprázdných uliček a sedla si před jednou kavárnou, aby si odpočinula. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS232012