její hlas. „Denýsku, maminka má návštěvu. Jdi si skládat kostičky, já za tebou pak přijdu, ano?“ Dítě na ni ještě chvíli koukalo, ale pak se znovu obrátilo k muži v křesle. Ten se pousmál, ale šlo spíš o otrávený úšklebek. Jdi sakra pryč kluku. Poslechni mámu a zmiz. Copak nevidíš, jak mi to ztěžuješ? Chlapec na mužův pohled nijak nereagoval, jen na něj dál civěl telecíma očima. Pak se však najednou otočil a rozvážným krokem odcházel z místnosti. Pod nohama se mu přitom pletl pes, vyskakoval mu téměř až na stehna, nakonec však oba zmizeli za dveřmi. Pes a batole v pěti letém těle. V těle, které bude stárnout, zatímco jeho mysl zůstane pořád stejně dětská. Muž na malou chvíli zavřel oči a přejel si dlaní přes tvář. „Takže chtěl pomoct, ale vy jste ho odmítla. Od té doby se neozval, ani jste ho neviděla?“ pokračoval, když chlapcův obraz konečně vypudil z hlavy. „Přesně tak. Je mi líto, ale nemám vám co říct.“ Pozoroval ji. Bylo mu jasné, že lže. Když teď vyslovím to, co mám na jazyku, už nebude cesty zpátky, věděl muž. Těch několik vět může rozmetat všechno, na čem posled ních deset let pracuju. Přesto se mu ta slova drala ven, bez ohledu na jeho po chyby nebo vůli. „Mám pro vás návrh, paní Forejtová. A byl bych moc rád, kdybyste ho vzala vážně.“ „Návrh? Opravdu?“ Ironie v jejím hlase byla víc než zřetelná. Přihasí si to nějaký policajt a chce dělat ramena? Tohle na ni platilo kdysi, když byla ještě mladá vyjukaná holka. Na to ji tehdy taky dostali. Jenže ta doba je pryč. Odešla ruku v ruce s její naivitou a bezstarostností. „Jo, návrh. Týká se vašeho manžela.“ Muž se nadechl a olízl si rty. „Můžu zařídit, že ho z kriminálu pustí už po sledního července.“ Ta věta prolétla místností jako břitva ledovým vzduchem. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231960
Blondýna pokrčila obočí a upřela na muže nechápavý po hled. Několik vteřin na něj zírala, ale pak pozvedla pravý koutek úst. „Měl byste si možná pořádně přečíst jeho papíry. V tom červenci mu končí trest, takže domů půjde tak jako tak.“ „Na to bych právě moc nespoléhal, paní Forejtová.“ „Cože?“ „Slyšela jste.“ „Jak to myslíte?“ „Myslím to tak, že domů půjde, jen když se neobjeví něco dalšího.“ „Dalšího?“ „Jo. Dalšího. Něco, co se nedá jen tak zamést pod koberec. Věci daleko horší než pár křivých leasingů.“ „O čem to sakra mluvíte? Už dva roky sedí, a pokud vím, chová se tam, jak má.“ Muž se zhluboka nadechl. Teď to přijde a rozhodně to nebude příjemné. „Mám v šuplíku výpověď deseti feťáků, kteří tvrdí, že jim váš Dalibor prodával drogy.“ Žena zesinala a otevřela ústa. Chtěla něco říct, ale hla sivky ji ne a ne poslechnout. „To… to nemyslíte vážně,“ zašeptala nakonec. Muž sjel pohledem na její ruce, které se jí během několika málo vte řin nezvladatelně roztřásly. „Bohužel, je to tak,“ řekl. „Teda bohužel pro Dalibora.“ „To není možné. Není, chápete? Můj muž… On by ni kdy… Bože!“ Přitiskla si dlaně na tvář a skrz pěstěné nehty zíraly jen její vyděšené oči. Muž mlčel a nechal jí dost času, aby tu novou informaci vstřebala. Čekal, až se jí hlavou začnou honit ty nejčernější scénáře. „To není možné,“ zopakovala po chvíli. Ale oči se jí už dávno leskly a z jejich koutků pomalu vytékaly slzy. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231960
„Nevěřím vám,“ zašeptala stále ještě s dlaněmi na obli čeji. „Nevěřím.“ „Vy věřit nemusíte. Podstatné je, aby uvěřil soudce. A on uvěří, na to se spolehněte. Záleží na mně, jestli ten spis do končím dost rychle na to, aby váš starý přešel jen z jednoho kriminálu do druhýho.“ „Nevěřím vám. Slyšíte? Nevěřím!“ Slzy jí tekly přes prs ty a hřbety dlaní, a tvořily na nich černé stružky z rozma zané řasenky. „Dalibor nikdy neměl s fetem nic společnýho. Nikdy!“ „Jste si nějak jistá.“ „Znám ho, proboha! Znám ho dvanáct let!“ „Dvanáct let, no jo. Jenže z těch dvanácti pět seděl. I když to mohlo být míň, že?“ Žena sebou trhla, jako by ji něčím bodnul. Ale byla to jen automatická reakce, dávno pochopila, že si nemusejí nic vysvětlovat. Když se Karolína se svým budoucím manželem sezná mila, pracovala v pojišťovně. Bylo jí něco přes dvacet a za sebou měla dva ročníky vysoké ekonomické, se kterou pár měsíců předtím sekla. Po konfliktu s rodiči se odstěhovala do ušmudlané garsonky a sotva zvládala vyjít s výplatou. Když po několika večeřích s opáleným sympaťákem padla prosba, jestli by nemohla přimhouřit oči nad jednou po jistnou událostí jeho známých, udělala to. Příští bouračku, tentokrát bratrancovu, na ni vytáhl po tom nejfantastičtěj ším sexu, jaký do té doby zažila. To už by pro něj ale dávno udělala cokoliv. Poté co je po několika podobných kouzlech skřípnula policie, byla schopná vzít celý megaprůser na sebe. A Da libor, ten opálený hezoun, by ji to snad i nechal udělat, nebýt toho, že tentokrát nezvládl oddělit pracovní svět od soukromého a do Karolíny se doopravdy zamiloval. Nako nec to byl on, kdo si dobrovolně ukrojil větší díl ze shnilého koláče, jen aby to jeho milá schytala co nejméně. Jakmile se 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231960