vojsko?" ptal se ho Matěj, když přišel do zámku. „No, kde je mám, zde!" odpověděl Široký, plácaje si na ohromné břicho, „ale rád bych je už vyhodil, neboť to není lehká strava!" „No, tedy je vypusť z vězení!" smál se Matěj a svolal celý zámek na podívanou. Široký se postavil před zámek, opřel ruce o boky, zakašlal, a měli jste, lidé boží — viděti ten shon, bylo to k popukání! Jeden přes druhého skákali ven a utíkali, co dech stačil. — Jeden mu v hrdle uvázl, totiž poslední; ale Široký kýchl, voják vylítl ven a letěl až na desátou mez. A za několik dní potom se slavilo bohaté veselí a byl na něm také princeznin otec. Poslali k němu Dlouhého, a že tam byl dřív, než se vojsko vrátilo domů, osvobodil je od slíbené smrti; otce pak udobřil zprávou, že se dcera dostala za mocného krále. Matěj se tovaryšům svýbohatě odměnil a zůstali při něm vždy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231752