Kroky 1–6: Přístav bezpečí a přístup ke vzpomínkám
zachránit. Jestliže se v této části procesu objeví zvláště silný odpor či pocity, že si nesmíte dovolit nechat se zatáhnout hlouběji do emoce, je třeba si položit otázku: „Jsem připraven/a ponořit se do této emoce?“ Tato otázka v nás navodí vědomí volby. A volba znamená svobodu. Emocí, které nejvíce vzdorujeme, často bývá pocit bezmoci. Možnost rozhodnout se, zda chceme nebo nechceme zůstat s tímto pocitem bezmoci, je už sama o sobě zdrojem moci. Zkrátka někdy pro svoje léčení prostě potřebujeme poznat, že máme na výběr. Z tohoto důvodu musíte ctít odpověď, ať je jakákoli. Nemusíte dělat to, co nechcete dělat. Je velký rozdíl učinit něco, z čeho máme strach a v zásadě to ani dělat nechceme, a učinit něco, z čeho sice máme strach, ale vlastně to dělat chceme. Zásada zní, že bychom měli učinit jen to druhé. Proto když někoho provázíte procesem scelování, musíte mu dát na výběr. Musíte mu vložit do ruky otěže, kterými má řídit svůj život. To je jediný způsob, jak může dojít k trvalému léčení. Pokud se někdo necítí připraven a nechce vstoupit do pocitu, i když ho ujistíte, že jste s ním, musíte mu dát svolení do dané emoce nevstupovat. Jestliže dojde k takové situaci, doporučuji vám pomoci mu, aby zůstal přítomný s emocí, která se vynoří v důsledku jeho volby. Myslím, že především je potřeba druhému člověku pomoci procítit posílení jeho vlastní osobní moci, které se dostaví v důsledku toho, že je postaven před volbu. Jestliže tedy cítíte, že vás něco nutí vyvléci se z dané emoce, ale vlastně jste připraveni zůstat s ní, můžete si všemi svými smysly představit, jak se oddělujete od toho, co vás od dané emoce vleče pryč. Například to můžete vidět jako lana nebo provazy, kterými se vás mysl snaží z emoce vytáhnout ven. A pak si představte, jak s láskou a vědomě 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231714