REALITA NÁSILÍ
a politických změn staly konkrétní státy, čímž si skupiny získávají více sympatizantů a z nich plynoucích příspěvků. Není to tak dávno, kdy byly sebevražedné teroristické útoky s cílem předat poselství (neboť k tomu málokdo byl ochoten) spíše mýtem než realitou. A stále je (i teroristé ze školy v Beslanu měli únikový plán), ale jak se terorismus stává byznysem s vysokými zisky, je stále snazší motivovat lehce ovlivnitelné loutky k akcím s nižší šancí na přežití. V pravém slova smyslu nebylo 11. září vzetí rukojmích. Bylo to řízené bombardování. Mělo mnohem blíže k dynamice skupinového opičího tance a každý z únosců projevil loajalitu skupině smrtí. I když není cílem rukojmí zabít, stále je to velmi nebezpečná situace. Dejte dohromady skupinu naštvaných nebo vystrašených ozbrojenců a skupinu panikařících rukojmích a pravděpodobnost výbuchů násilí vám značně vzroste. Pokud jsou únosci skupina, sledujte její dynamiku, vedení, morálku a úroveň organizovanosti. Když je někdo unavený nebo neschopný, mohou ho ostatní vystřídat, proto budete mít příležitostí k jednání opravdu málo. Čistě z důvodu přesily je snaha vzdorovat mnohem riskantnější. Je-li ozbrojenec sám, zaměřujte se na mentální poruchy, jeho motivaci, vliv drog nebo alkoholu a únavu. Když se projevuje psychická nemoc nebo dává najevo motivaci, máte šanci s ním hovořit, aby vás vnímal jako člověka. Drogy a únava můžou poskytnout příležitost k jednání. Taktika. Ukažte, že jste člověk, zosobněte se. Je mnohem těžší zabít člověka, kterého znáte, než někoho neznámého. Bude-li to možné, zajistěte, aby ozbrojenec znal váš obličej a jméno. Když navážete rozhovor, zaměřujte se na body jeho zájmu, ale nepředstírejte to. Cílem je, aby vás nevnímali jako outsidera. To je jeden z důvodů, proč déletrvající situace s rukojmími častěji končí bez úmrtí – když únosci začínají poznávat rukojmí, je pak pro ně těžší je zabít. Snažte se působit klidně. Naslouchejte. Snažte se kontrolovat tempo, hlasitost, tón a výšku hlasu. Mluvte klidně, pomalu a uvolněně. Snažíte se v očích útočníka stát člověkem. Empatie není sympatie. Je užitečné snažit se pochopit útočníkův úhel pohledu, ale nenechte se jím ovlivnit. Stockholmský syndrom se sice zveličuje, ale oběti si skutečně vytváří k útočníkům citové vazby. Pro obě strany je to nejsilnější emoční zážitek v životě. Uvědomujte si
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231661
KAPITOLA 3
to, protože až se váš „spouštěč“ (viz kapitolu 6.2) zmáčkne, musíte jednat rozhodně, bezohledně a okamžitě… a zosobnění funguje oběma směry. Tyhle rady nefungují v případě, že se dostanete do ruky teroristům. Ti četli stejné příručky jako vyjednavači, týmy zásahových jednotek a instruktoři přežití krizových situací. Poznají vaši taktiku a zabijí vás za to, že to zkoušíte. Zůstává tak klíčovou schopností rozeznat co možná nejdříve, zda ozbrojenci spadají do této kategorie. Když se naskytne příležitost odejít, odejděte. I KDYŽ TO ZNAMENÁ NECHAT TAM ZBYTEK RODINY. Vaše informace zevnitř mohou výrazně ovlivnit následnou policejní operaci. V případě porušení domovní svobody se bude muset rozhodnout mezi setrváním, mučením a zavražděním členů rodiny, které jste uvnitř zanechali, a útěkem předtím, než stihnete přivolat policii. Nebo můžete zůstat a poté, co si užijete pohled na mučení a zabíjení vašich blízkých, přijde řada na vás. Nenechte únosce ovládat vás tím, že vyhrožují újmou někomu dalšímu. To platí zejména u predátorů. Ti vás rádi využijí k sehnání vražedné zbraně nebo ke svázání první oběti. Pokud k tomu dojde, tohle je váš „spouštěč“. Ale jestli vás pošlou pro pásku nebo nůž, přičemž drží vašemu dítěti u hlavy pistoli, i tak utečte. Přinuťte útočníka vybrat si mezi setrváním a útěkem. To nejhorší, co může dítěti udělat během minuty, ani zdaleka nedosahuje toho, co by udělal vám oběma v následujících hodinách, pokud byste spolupracovali. Nenechte se svázat, spoutat nebo odvést na sekundární místo činu. Někteří odborníci se mnou nesouhlasí a doporučují spolupracovat. Oprávněně věří, že neúspěšný pokus vzdorovat vybudí útočníka k větší agresi a použije větší sílu, aby získal kontrolu nad situací. Moje úvaha, proč bojovat, je prostá: Jakmile jste jednou svázaní, už nemáte šanci. Až bude možné a nejlepší jednat, nebude to ve vašich silách. Obecně lze doporučit, abyste reagovali podle situace, v níž skutečně jste. Ne podle své fantazie (vsadím se, že mu pistoli dokážu vykopnout) a ne podle své paranoie (položil pistoli a nalévá si pití, musí to být past).
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231661
REALITA NÁSILÍ
Násilné jednání znamená, že už čas nemáte Jakmile k tomu dojde, už je pozdě plánovat. Máte omezené možnosti. Můžete zkusit utéct, bojovat nebo se schovat. Útěk. V kapitole 6.1 si budeme povídat o Útěku a Úniku (Ú&Ú) jako o důležitém návyku, které je třeba budovat. Teď postačí, když si zapamatujete, že vzdálenost je váš přítel. Budete-li dost daleko, je člověk se zbraní menší riziko, než když zkusíte nějakou hezkou únikovou techniku. Utíkejte na bezpečné místo. Když víte, kde takové místo je a jakou bezpečnou cestou se tam dostanete, má taktika Ú&Ú smysl. Statistika střelby je povzbuzující. Většina lidí mine ve většině případů, a to i na poměrně krátkou vzdálenost. Statistiky přeživších jsou také příznivé. Většina lidí se zcela zotaví. Výsledek? NEDOVOLTE, ABY VÁS ZABILA VAŠE PŘEDSTAVIVOST! Jestli vás útočník střelí nebo bodne, STEJNĚ UTÍKEJTE! Nezkoušejte se sbalit do klubíčka a umřít, protože jste to tak viděli v televizi. Jeden voják dostal přes třicet zásahů z pušky, a přesto donesl dva muže do vrtulníku. Zločinec v Baton Rouge dostal deset ran ráže .357 do hlavy a hrudníku, včetně čistého průstřelu od podpaží do podpaží a prostřelení lebky. I po posledním výstřelu, kdy policista viděl díru v hlavě, se útočník stále pokoušel znovu útočit. TOMU SE ŘÍKÁ ODHODLÁNÍ. Pokud jste právě vešli do nebezpečné situace, cesta, po níž jste přišli, by měla být dost bezpečná i k odchodu. Utíkejte co nejdřív. Jestli vejdete do místní večerky a tam u pokladny stojí chlap s pistolí, víc nepotřebujete. Utečte. I když křičí: „Stůj!“ I když křičí: „Neublížím ti!“ Nepotřebujete nijak důkladně zkoumat, jestli je útěk to pravé řešení. To je opravdu hloupé nutkání, kterým mě lidé děsí. Je to jako: „Myslím, že jsem slyšel chřestýše, sehnu se a podívám se pod to prkno.“ Nebo jít hledat unikající plyn a svítit si sirkou. Úkryt. Někdy tu ta možnost je. Ne v úzkých prostorách nebo na otevřených prostranstvích, ale pokud jste dobří ve hře na schovku a vidíte příhodné místo, stojí to za pokus. Když je někde velké množství obětí, třeba při střelbě na pracovišti, dá se v tom ztratit. Hledání úkrytu může být součást Ú&Ú návyku.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231661