REALITA NÁSILÍ
a politických změn staly konkrétní státy, čímž si skupiny získávají více sympatizantů a z nich plynoucích příspěvků. Není to tak dávno, kdy byly sebevražedné teroristické útoky s cílem předat poselství (neboť k tomu málokdo byl ochoten) spíše mýtem než realitou. A stále je (i teroristé ze školy v Beslanu měli únikový plán), ale jak se terorismus stává byznysem s vysokými zisky, je stále snazší motivovat lehce ovlivnitelné loutky k akcím s nižší šancí na přežití. V pravém slova smyslu nebylo 11. září vzetí rukojmích. Bylo to řízené bombardování. Mělo mnohem blíže k dynamice skupinového opičího tance a každý z únosců projevil loajalitu skupině smrtí. I když není cílem rukojmí zabít, stále je to velmi nebezpečná situace. Dejte dohromady skupinu naštvaných nebo vystrašených ozbrojenců a skupinu panikařících rukojmích a pravděpodobnost výbuchů násilí vám značně vzroste. Pokud jsou únosci skupina, sledujte její dynamiku, vedení, morálku a úroveň organizovanosti. Když je někdo unavený nebo neschopný, mohou ho ostatní vystřídat, proto budete mít příležitostí k jednání opravdu málo. Čistě z důvodu přesily je snaha vzdorovat mnohem riskantnější. Je-li ozbrojenec sám, zaměřujte se na mentální poruchy, jeho motivaci, vliv drog nebo alkoholu a únavu. Když se projevuje psychická nemoc nebo dává najevo motivaci, máte šanci s ním hovořit, aby vás vnímal jako člověka. Drogy a únava můžou poskytnout příležitost k jednání. Taktika. Ukažte, že jste člověk, zosobněte se. Je mnohem těžší zabít člověka, kterého znáte, než někoho neznámého. Bude-li to možné, zajistěte, aby ozbrojenec znal váš obličej a jméno. Když navážete rozhovor, zaměřujte se na body jeho zájmu, ale nepředstírejte to. Cílem je, aby vás nevnímali jako outsidera. To je jeden z důvodů, proč déletrvající situace s rukojmími častěji končí bez úmrtí – když únosci začínají poznávat rukojmí, je pak pro ně těžší je zabít. Snažte se působit klidně. Naslouchejte. Snažte se kontrolovat tempo, hlasitost, tón a výšku hlasu. Mluvte klidně, pomalu a uvolněně. Snažíte se v očích útočníka stát člověkem. Empatie není sympatie. Je užitečné snažit se pochopit útočníkův úhel pohledu, ale nenechte se jím ovlivnit. Stockholmský syndrom se sice zveličuje, ale oběti si skutečně vytváří k útočníkům citové vazby. Pro obě strany je to nejsilnější emoční zážitek v životě. Uvědomujte si
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231661