hotmail.com,“ hořekoval Ferretti později. Kdyby ta příhoda nebyla tak tragická – a Ferrettiho neranila natolik, že už se do managementu nikdy nevrátil –, byla by k popukání. Jeden z Ferrettiho nejvýznačnějších přívrženců, Alessandro Petacchi, nedávno prohlásil, že navzdory tomuto precedentu by „Ferron“ s adaptací na dnešní profesionální cyklistiku neměl problém. Petacchi má nejspíš pravdu – ne že by se toho tolik změnilo… Tedy zatím. Původním živočišným druhem obývajícím doprovodné vozidlo je stále bývalý profík, obdivovaný jako za dnů své závodní kariéry za vlastnosti, které obvykle vyjadřuje tesklivý pohled a palec mnoucí špičku ukazováčku na znamení čehosi, co nezasvěcení prostě nemůžou pochopit. Dobré „oko“. Taktický „mozek“. Métier. Tohle všechno. Věci, na které si nemůžete sáhnout, ale poznáte je, když je vidíte. Věci, jež se dají naučit výhradně na jediné cyklistické prestižní univerzitě – v pelotonu. Baseball býval kdysi taky takový. Ale pak se všechno změnilo, s proslulým Billym Beanem a jeho Moneyballem. Krátké shrnutí pro ty, kdo neviděli film, nečetli knihu ani si nekoupili tematické tričko: pálkař Billy Beane, zamlada obdařený štědrou dávkou talentu, se půl desetiletí plácal v baseballové Major League, než se rozhodl začít znova jako skaut, částečně inspirován vlastními neúspěchy. Beane našel své poslání v týmu Oakland A’s – klubu s příliš vysokými výdaji a příliš nízkými výkony, jehož osazenstvo měli noví a škudlivější majitelé vbrzku přimět k utahování opasků. Na Beana a jeho kolegy byl vyvíjen tlak, aby udrželi, ba zlepšili výkony na hřišti, a přitom utratili zlomek někdejšího rozpočtu. – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231650