je neuchovávali v digitalizované podobě. Tam nahoře ve Väster bottenu prostě prohrabali nějaký sklep. Vy víte, co našli, Natha lie, nemám pravdu? Nešlo o pobyt v zahraničí.“ „Nevím, o čem mluvíte.“ „Ne, samozřejmě že ne. Ale řekněme to takhle – tehdy ve školách působili kurátoři. Dokonce i nějaký ten psycholog.“ Nathalie Fredénová byla náhle přítomná nějak jinak. Jako by se zničehonic ocitla sama v sobě, tvrdě přistála ve vlastním těle. Upřela na něj pohled, který u ní ještě neviděl. Byla najed nou jiný člověk. Ale neřekla nic. S pohledem sklopeným k jednomu z dokumentů pokračo val: „Jsou tu tři návštěvy kurátora v poměrně rychlém sledu a pak – jen pár dnů po té poslední – návštěva školního psycho loga. Do konce školního roku zbývají čtyři dny, odehrává se to v červnu. Následující rok jste pak už do školy nenastoupila. Podle třídní učitelky proto, že jste se odstěhovala do zahraničí. Co si z toho pamatujete?“ „Zradu.“ Přišlo to tak nečekaně, tak zřetelně, s pronikavým a bys trým pohledem Bergerovi přímo do očí. Chvíli ho vydržel, zjistil, že se ocitl v jeho zajetí. Cítil, jak ho přepadají myš lenky na mocenskou rovnováhu, na nezpochybnitelnou pře vahu vyslýchajícího. Nakonec uhnul pohledem a ke svému nesmírnému podráždění si uvědomil, že přerovnává papíry na stole. „Čí zradu?“ zeptal se, aniž vzhlédl. Když neodpověděla, byl nakonec nucen pohled přece jen zvednout, připraven znovu převzít iniciativu. Ale její pohled byl příliš intenzivní, příliš pronikavý. Jako by vrtala v nejzaz ších hlubinách jeho nitra, přestože on neměl nejmenší tušení proč. Musel tomu stavu učinit přítrž. Nechal pohled sklouznout stranou ke stěně. „Hm,“ pronesla a důrazně se opřela zády, jako by došla k nějakému závěru.
98 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231645