cestovatelé mohli pouze konstatovat, že je jim líto, že odjíždí, a že, jak se vyjádřila slečna Maxwellová, Madame de Potterová je tou nejpříjemnější ženou, jakou kdy potkala. Z Lausanne odjela vlakem do Paříže, kam dorazila v půl jedenácté večer. Čekal tam na ni ředitel Armandovy pařížské pobočky Edmond Gastineau, který jí pomohl zapsat se v Hotelu St. James na avenue Bugeaud. Pojedla sendvič, sama ve svém pokoji, a pak se na hodiny naložila do mramorové vany. Následujícího rána zjistila, že nemůže vybrat peníze z jejich účtu u banky Crédit Lyonnais. Žádala o schůzku s ředitelem. Čekala skoro hodinu, a když ředitel konečně vyšel ze své kanceláře, nesl s sebou nadměrnou složku, kterou položil před Aimée na stůl, aniž by ji otevřel. Špičkami prstů si uhladil konečky dlouhého kníru a vysvětlil, že účet de Potterů uzavřel Monsieur de Potter téměř před rokem. Začínala chápat, co se jí Armand snažil sdělit v dopisech, které spálila. Okamžitě se vrátila do pokoje v hotelu St. James, sbalila si kufr a přestěhovala se do hotelu Oxford & Cambridge. Odtud vyrazila na schůzku s Edmondem Gastineau v kanceláři agentury. Pověděla mu o uzavřeném účtu. A přestože toho muže sotva znala a nikdy s ním nehovořila o ničem důležitějším, než co by si přál do čaje, řekla: „Potřebuji vaši pomoc, Monsieur Gastineau. Potřebuji, abyste mi pomohl půjčkou z účtu agentury.“ Byl k ní upřímný: agentura nedokáže splácet své účty a Brown Brothers odmítli navýšit kredit. Prsty se dotkla uší, aby si připomněla, jaké má náušnice – benátské perly, které jí dal Armand ke čtyřicátým narozeninám. V duchu rychle počítala – kolik jí dá zastavárník za náušnice a jak moc bude ta suma odpovídat jejich skutečné hodnotě? – zatímco
I 98 I
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231644