9
Reklama Nitzovy agentury kvičela: „Máte mezi cizími lidmi pocit, že neexistujete? Nevšímají si vás, jako byste byl nevidi‑ telný? Rozhlédnete se někdy v autobuse nebo v kosmické lodi a vidíte, že nikdo, vůbec nikdo vás nepoznává, nemá vás rád a možná dokonce –“ Maury Frauenzimmer reklamu přilepenou na protější stěnu zaneřáděné kanceláře pečlivě odstřelil puškou na oxid uhliči‑ tý. Vetřela se sem v noci a ráno ho přivítala svým plechovým kolovrátkem. Rozbitá reklama spadla na zem. Maury na ni dupl celou ne‑ malou vahou a vrátil vzduchovku do stojanu. „Pošta,“ řekl Chic Strikerock. „Kde je dnešní pošta?“ Od pří‑ chodu do kanceláře po ní marně pátral. Maury usrkl kávy z kelímku. „Támhle na hromadě papírů. Pod hadrem, co s ním utíráme písmenka na psacím stroji.“ Zakousl se do koblihy, hodně cukrované. Všiml si, jak divně se Chic cho‑ vá, a vrtalo mu hlavou, co to znamená. Chic mu to vzápětí vysvětlil: „Maury, něco jsem ti sepsal.“ Ho‑ dil na stůl složený papír. Maury ho nemusel číst, aby věděl, o co jde. „Dávám výpověď,“ řekl Chic. Byl bledý. „Nedělej to, prosím. Něco se objeví. Udržím firmu nad vodou.“ Maury dopis neotevřel, ani se ho nedotkl. „Co bys dělal, kdybys to tu zabalil?“ zeptal se Chika. „Emigroval na Mars.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231546
Simulakra
99
Interkom na stole zabzučel a hlas jejich sekretářky Grety Tru‑ peové oznámil: „Pane Frauenzimmere, přišel za vámi nějaký Garth McRae v doprovodu dalších pánů.“ Kdo by to mohl být? přemýšlel Maury. „Ještě je sem nepouš‑ tějte,“ řekl Gretě. „Mám jednání s panem Strikerockem.“ „Nenech se zdržovat,“ řekl Chic. „Já jdu. Výpověď ti nechám na stole. Drž mi palce.“ „Hodně štěstí.“ Maurymu bylo zle. Sklíčeně civěl na stůl, dokud za Strikerockem nezapadly dveře. To nám ten den pěkně začíná, pomyslel si. Zvedl dopis, otevřel ho, podíval se na něj, zase ho složil. Stiskl tlačítko na interkomu a řekl: „Slečno Trupeová, po‑ šlete mi toho… McRaeho, nebo jak se jmenuje. S doprovodem.“ „Hned, pane Frauenzimmere.“ Dveře z předpokoje se otevřely, Maury narovnal záda a v pří‑ chozích okamžitě poznal vládní zaměstnance; dva měli šedou uniformu Národní policie, jejich představený, tedy McRae, se nesl jako důležitý státní úředník – jinými slovy vysoko postave‑ ný Ge. Maury nemotorně vstal, podal jim ruku a řekl: „Jak mohu sloužit, pánové?“ McRae mu ruku stiskl. „Vy jste Frauenzimmer?“ „Ano,“ odpověděl Maury. Srdce mu bušilo, těžko se mu dýcha‑ lo. Přišli mu zavřít firmu? Jako když zasáhli proti Vídeňské psy‑ chiatrické škole? „Co jsem provedl?“ zeptal se a slyšel, jak se mu strachy chvěje hlas. Jedna katastrofa stíhala druhou. McRae se usmál. „Nic, zatím. Přišli jsme zahájit jednání o za‑ kázce pro vaši firmu. Předpokládá to ovšem seznámení se sku‑ tečnostmi na úrovni Ge. Mohu vám urvat interkom?“ „P-prosím?“ lekl se Maury. McRae kývl na enpémany a ustoupil. Jeden policista přešel ke stolu a bryskně přístroj rozbil. Potom oba prohlédli stěny, ná‑ bytek, pečlivě prozkoumali každou píď kanceláře i zařízení a te‑ prve pak kývli na McRae, že může pokračovat.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231546
100
PHILIP K. DICK
McRae řekl: „Budiž. Frauenzimmere, tady jsou požadavky na simulakrum, které potřebujeme postavit. Tumáte.“ Podal mu za‑ lepenou obálku. „Přečtěte si to. My počkáme.“ Maury obálku otevřel a prostudoval požadavky. „Dokážete to?“ zeptal se McRae. Maury zvedl hlavu. „Tohle jsou parametry der Alte.“ „Správně,“ přikývl McRae. A je to tady, uvědomil si Maury. Tohle vědí jen Ge. Já jsem Ge. Stačil okamžik. Jsem zasvěcený. Smůla, že Chic odešel. Chudák Chic, v nejblbější chvíli, taková škoda. Kdyby se zdržel pitomých pět minut… „A je to tak už padesát let,“ řekl McRae. Zasekli ho a přitahovali. Snažili se ho do toho co nejvíc na‑ močit. „Panebože,“ hlesl Maury. „Ani mě to nenapadlo, a to jsem ho sledoval v televizi, poslouchal jsem projevy. A teď ho mám sám postavit.“ Podlomila se mu kolena. „Karp odvedl dobrou práci,“ řekl McRae. „Zvlášť na tom po‑ sledním, na Kalbfleischovi. Říkali jsme si, že vás to mohlo trk‑ nout.“ „Nikdy. Ani jednou.“ Ani do skonání světa. „Dokážete to? Postavit ho.“ „No jistě,“ přikývl Maury. „Kdy začnete?“ „Hned.“ „Výborně. Jistě chápete, že napřed tu budou muset být lidé od NP, zajišťovat bezpečnost.“ „Dobrá,“ zamručel Maury. „Když to jinak nejde. Omluvte mě na chviličku.“ Prosmýkl se mezi policisty ke dveřím a do před‑ pokoje. Zaskočil je, nestačili mu zabránit. „Slečno Trupeová, nevšimla jste si, kam zamířil pan Strikerock?“ zeptal se sekre‑ tářky.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231546