V roce 1986 v kroužku lidí shromážděných nad popelem zesnulého kritika Ibacacheho vyjde najevo existence dopisu (ta zpráva se brzy rozletí i na veřejnost), který mu údajně poslal Wiederův přítel a v němž oznamoval jeho smrt. V dopise se zmateně píše o vykonavatelích literární závěti, ale lidé z Ibacacheho kroužku chtějí uchovat své jméno i jméno svého učitele neposkvrněné, rozhodně vše odmítnou a raději na dopis neodpovědí. Podle Bibiana je tahle novinka falešná, možná si všechno vymysleli sami následovníci zesnulého kritika, kteří už jsou stejně jako jejich učitel senilní. Zanedlouho poté však vyjde posmrtná Ibacacheho kniha s názvem Co četli mí autoři, v níž se cituje Wieder. V knize, možná apokryfní, rádoby lehkovážné a roztomilé sbírce citátů a anekdot, se shrnuje, co rozhodujícího pro vlastní spisovatelskou dráhu četli autoři, které Ibacache zapáleně nebo povzneseně glosoval během svého dlouhého profesního života literárního kritika. Komentuje se tady, co četli – a co měli v knihovně – Vicente Huidobro (překvapivé), Pablo Neruda (předpokládatelné), Nicanor Parra (Wittgensteina a chilskou lidovou poezii! Možná si Parra z důvěřivého Ibacacheho vystřelil nebo si vystřelil Ibacache ze svých budoucích čtenářů), Rosamel del Valle, Humberto Díaz Casanueva a další, ovšem chybí tu Enrique Lihn, zapřisáhlý nepřítel antikváře pějícího ódy. Z mladých je nejmladší Carlos Wieder (což dokládá víru, jakou v něj Ibacache choval), a právě v odstavci o Wiederově četbě se tón Ibacacheho prózy mění, obvykle je samá kudrlinka a všeobecnost, jak je typické pro recenzenta trochu zkostnatělého periodika, ale najednou se zatahuje do ulity a postupně (ale bez jakékoli pauzy!) opouští pobaveně familiární tón, kterým vyřizuje své ostatní idoly, přátele nebo následovníky. Ibacache
BOLANO_HVEZDAA_148.indd 104
16.4.2017 1:21:58
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231544